pondělí 31. července 2017

Recepty… oranžová sluníčka léta

Tak koukám, že se tady z toho stává téměř regulérní kuchařský blog, či co. Ale co naplat. Na Moravě dozrávají meruňky, je třeba se podělit o recepty. :-)

Máme rádi meruňky čerstvé, kompotované i meruňkovou marmeládu, ale o těch to nebude. Meruňky se dají připravovat i na slano třeba s kuřecím masem (kuřecí prsa s meruňkami, dušené kuře s meruňkovou nádivkou), ale ani o tom to nebude, protože máme doma vegetariána a masově téměř nevaříme. Téměř všechno budou sladké recepty. Navrch jeden neobvyklý slaný. Všechny máme ozkoušené a moc nám chutnalo.



Meruňky se mohou dát i do obou bublanin, které jsou rozepsané v jahodovém článku tu na blogu. Je tam recept na bublaninu "zdravou i nezdravou". Té "nezdravé" budou asi meruňky slušet víc. :-)

Pokud chcete vyzkoušet něco trochu jiného, zkuste obrácený meruňkový koláč. Utřeme 125 g změklého másla s 90 g třtinového cukru do pěny. Pak přidáme 2 vejce a 70 ml vlažného mléka. Promícháme, přisypeme 100 g jemně mletých mandlí a 140 g hladké mouky smíchané se 2 lžičkami kypřícího prášku do pečiva. 40 g másla a 40 g třtinového cukru rozpustíme v hrnečku. Směs nalijeme do máslem vymazané dortové formy a poklademe půlkami meruněk řezem dolů. Na meruňky vlijeme těsto a pečeme v troubě předehřáté na 180 stupňů 35-40 minut. Po upečení necháme chvilku vychladnout a potom vyklopíme na mřížku.

Tohle je můj úplně top meruňkový recept. Tenhle tvarohovo-meruňkový závin mi moc chutnal. A nejen mně. Už jsem o něm psala v článku o letním pikniku. Ale pro jistotu znovu:
nejlepší je na závin domácí lístkové těsto. Nejrychlejší je ovšem koupit si už rozválený plát. Ten potřeme strouhankovou směsí. Tu připravíme tak, že na pánvičce rozpustíme cca 20 g másla, přidáme 50 g moučkového cukru a dvě lžíce strouhanky a na mírném ohni lehce osmahneme. Střední pás těsta pokryjeme tvarohovou náplní. Tu smícháme ze 250 g měkkého tvarohu, 1 bílku, 1 lžíce kukuřičného škrobu, 1 vanilkového cukru a špetky soli. Na tvaroh naklademe rozpůlené meruňky. Zavineme, potřeme vajíčkem a pečeme při 200 stupních asi 20 minut dozlatova.



Rýžový meruňkový nákyp je taky bašta. Dá se jíst teplý i studený. 300 g rýže spaříme, zalijeme studenou vodou a přivedeme k varu. Když začne rýže měknout, zalijeme ji 1 l  osoleného mléka (může být i rostlinné) a uvaříme doměkka. 120 g másla, 50 g třtinového cukru a 4 žloutky utřeme do pěny. Tři bílky vyšleháme do tuha a oboje přimícháme do vychladlé rýže. Dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Na dno dáme polovinu rýže, na ni půlené meruňky a trochu skořice. Na meruňky zbytek rýže. Pečeme v mírně vyhřáté troubě půl hodiny. Zhruba deset minut před koncem pečení vyšleháme zbylý bílek se lžící cukru, směs naneseme na nákyp a dopečeme.



No a meruňkové knedlíky jsou klasika. Tyhle jsou tvarohové a recept je opravdu super jednoduchý. Potřebujete k němu jen dvě ingredience. Umyjeme meruňky (cca 16 menších kusů), nařízneme a vyjmeme z nich pecku. 500 g tvarohu (ten v alobalu) smícháme na vále s 200 g jemné krupičky nebo hrubé mouky a vypracujeme těsto. Vyválíme váleček a nakrájíme na 16 kousků. Z každého uděláme placičku, do které zabalíme meruňku. Ukoulíme kulaté knedlíky, které necháme odležet 15 minut v lednici. Poté knedlíky vložíme do vroucí vody, po chvilce "odpíchneme" ode dna a vaříme na mírném plameni. Poté co vyplavou na povrch, vaříme asi ještě 1-2 minuty. Vyndáme, necháme okapat. Servírujeme rozkrojené napůl, jen polité rozpuštěným máslem a posypané cukrem. 




A na závěr jeden "slaňoch". Tohle je meruňková obdoba rajčatového salátu capresse. To když už nevíte, kam ty meruňky ještě strčit. :-) A je to vážně moc dobré! Tři meruňky rozkrájíme na čtvrtky. Hrst bazalkových listů pokrájíme nahrubo. Mozarellu navrchu nakrojíme do kříže a rozevřeme jako květ. Dáme ji do misky, kolem rozložíme meruňky a posypeme bazalkou. Zakápneme olivovým olejem  a podle chuti osolíme a opepříme.



Meruňkám zdar, těm z Moravy zvlášť! :-)

sobota 29. července 2017

Kam… putování Kanadou, s dětmi a vozíkem

To je tak, když se sejdou dva muži s dobrodružnou duší, kteří společně naplánovali již přechod Krkonoš a Jeseníků, nad knihou Tomáše Feřteka S dětmi křížem krážem po Česku. A je to tu znovu! Nápad, touha, nadšení… Pojďme putovat! Krajinou, pěšky, se stanem, odněkud někam, s dětmi, s naloženým vozíkem... Ženy se (rády) podvolují. Všichni se těší. Plány jsou velkolepé, ambice nezměrné.



Ladíme diáře, termín a lokalita vybrány. Vzhůru na to. Ale ouha… České středohoří, které jsme vybrali, protože není tak turisticky exponované, je celé chráněnou oblastí a nedá se tam stanovat. Tak jinde. Co třeba Kanada? Česká Kanada? Ano! Trasa naplánována. Po červené z Jindřichova Hradce na Landštejn a po modré zpět do Jindřichova Hradce. Šest dní, zhruba 80 km. To dáme, nejsme žádné máčky! Ale ouha… jeden z nejmenších členů výpravy dostává jednodenní (cestovní?) horečku. Posouváme start o jeden den. Ale ouha… ten den má celý den hustě pršet na celém území a to není zrovna motivační začátek pro cestování s děti. Posouváme start o další den a putování se nám zkracuje na čtyři dny. Ale nevadí, těšíme se i tak!



Vyrážíme. S brutálně naloženými cyklovozíky, protože chceme někde spát, něco jíst a také vezeme nějaké to oblečení pro nás a šest malých svišťů (8, 7, 5 let a 3, 2 a 1 rok). A také spoustu dalších nezbytností a zbytečností. A ty se pěkně provezou a pronesou (včetně nejmenších členů výpravy). Celý dočasný domov naložený na každém z vozíků. Ale máme silné muže a ti zdolají i cestu nesjízdnou pro jízdní kola, jak hlásají cedule na Jindrově naučné stezce.






A jak nám bylo? Parádně, přátelé, parádně. Kdo nezažil, nepochopí. Putování je vítr ve vlasech, mokro v botách, hvězdy nad hlavou, sladkost malin na jazyku, píseň v srdci a klid na duši. A ještě mnohem víc… Svoboda a čas na děti a pro děti. Nezměrná a absolutní. Čas snít, objevovat, zkoumat, obdivovat, pozorovat...





Přestože vím, že není třeba drahých hraček a zábav, neustále mě překvapovalo to nadšení dětí z věcí kolem. Ovce, balíky slámy, maliny, kobylky, rezavá železná konstrukce, žabky, klacky, voda, les… Vše může při putování lákavě zdržet jakkoliv dlouho, dokud jsou děti vtaženy do akce a malého momentálního dobrodružství. Nikam se nespěchá, vše je dovoleno. A když přeci jen přijde únava a nohám se nechce šlapat, přichází na řadu vyprávění o rytířích, dracích, nesmírné vesmírné velrybě a dalších. A taky hry na cesty. Třeba ty z vyhraného výletu jdeteven.cz. "Klíčenky" jsme měli s sebou rovnou tři! A přišly vhod.










Přiznám se, že to pro mě, notorického plánovače, byla velká zkouška. Trasa byla naznačena, ale kde budeme spát? Bude kde nakoupit, načerpat vodu? Co se bude dít, co budeme dělat? Vše ve hvězdách… A byla to nádhera. Skoro nevypověditelná. Jen jít a jít, kam dojdeme, tam budeme. Cestou snad potkáme dobré lidi, kteří nám dočepují vodu, poradí… Všechno vyšlo, jak mělo. Místo na spaní, dobří lidé, ideální počasí. Přestože jsme podle předpovědi měli putovat v nejchladnějších a nejdeštivějším týdnu z celého července, bylo počasí ideální. Nebo jsme si ho takové "udělali"? Buď jak buď, zažili jsme slunce, prudký i mírný déšť, oblačno… vše, co k takovému putování patří.





A jak to dopadlo? Užili jsme si to náramně. My velcí, ti prostřední i ti nejmenší.  Zpět do Jindřichova Hradce jsme sice nedorazili, ale neuspěchané putování pro nás mělo mnohem větší cenu. Skončili jsme na Landštejně a jeho návštěva byla pro nás i pro děti závěrečnou třešničkou na dortu. Ještě teď se rozechvěju, když si to naše báječné putování ve vzpomínkách přehrávám.




Nemějte obavy a vyrazte! V příštím článku třeba putování ještě trochu víc prakticky. Co a jak a kam a tak. :-)

pátek 21. července 2017

Recepty… ujíždíme na cuketách...

Já vím, že je to tu teď samé jídlo a recepty. Když já teď nějak jedu v režimu "děti, prádlo, žrádlo" a na nic moc jiného není čas. Nějak se nám rozjedly, děti naše…

A protože je cuketová sezóna a cuket máme doma hromady (z naší zahrady, ze zeleninových bedýnek a nějakou dokonce občas přinese i Máťa ze školní zahrady, kam chodí o prázdninách brigádničit), máme cuketové jídlo na stole alespoň jednou denně. A ráda se s vámi o recepty podělím.





Je mi jasné, že nejlepší jsou cukety malé. Tak do těch 20 cm a max. kila. Ty se nemusí loupat ani vyškrabovat. Ale znáte to! Občas se zapomene sklízet, občas se nějaká potvora schová a hups… Rostou nějak děsně rychle. Takže recepty budou jak na ty malé, tak na ty přerostlejší. Recepty slané i sladké. Teda spíš jeden sladký. :-) Různé nakládání do octa a oleje, marmelády s nejrůznějšími příchutěmi apod. tu nečekejte, to u nás nikdo nejí. 

Tak rovnou na to!


Nejprve jsem dělala cuketový slaný koláč - quiche. Je výborný a může se jíst teplý nebo studený. Obdobně můžete udělat i rajčatový, na ten se teprve chystám. Recept je ze skvělého blogu syroovky. U nás se osvědčilo obě náplně do toho cuketového smíchat dohromady a pak teprve nalít na těsto. Cuketa se pak pro děti stane méně viditelnou. :-)



Plněné cukety se obvykle plní mletým masem. My maso doma příliš nevaříme, protože manžel je vegetarián, takže jsem plnila strouhaným uzeným tofu, ale recept je jinak identický. Uvaříme 200 g dlouhozrnné rýže. Větší cukety rozřízneme a vydlabeme dužinu. Na pánvi rozehřejeme olej, orestujeme cibulku a stroužek česneku. Po chvilce přidáme 200 g mletého hovězího masa (nebo dvě nahrubo nastrouhaná tofu) a orestujeme. Poté přidáme lístky šalvěje, tymiánu a tři rajčata nakrájená nadrobno. Stáhneme z ohně, přidáme rýži, olivový olej, osolíme, opepříme. Směsí naplníme cukety (množství je zhruba na čtyři), vložíme je na plech s pečícím papírem, posypeme parmazánem a pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů 30 minut.



Sangrické knedlíky jsou bašta. Sice mastná, ale (skoro) zdravá! :-) 50 g slaniny, šunky nebo třeba uzeného tofu pokrájených na kostičky osmahneme na pánvi na troše oleje, přidáme dva na kostičky nakrájené rohlíky, 80 g cukety a cibuli též na malé kostičky. Všechno krátce osmahneme a necháme vychladnout. Do mísy dáme 200 g hrubé špaldové mouky, osolíme, okořeníme, přidáme 2 vejce a 2 stroužky česneku, lžíci oleje, lžíci vody, petrželku, trochu prášku do pečiva a spojíme cca 100 ml mléka. Přimícháme vychladlou směs a necháme půl hodiny odpočinou. Pak mokrýma rukama tvarujeme malé knedlíky, které 20 minut vaříme na velmi mírném ohni. Uvařené vyndáme a podáváme rozkrojené se zelím a osmaženou cibulkou. 



Polévka. U nás nejosvědčenější recept jak "schovat" zeleninu. :-) A tahle je vážně parádní. Ve větším hrnci orestujeme cibuli, přidáme 2 stroužky česneku nakrájené na plátky a po minutě jednu nastrouhanou bramboru. Za stálého míchání opékáme, aby obsah hrnce lehce zezlátl. Přidáme 600 g cukety nakrájené na plátky a lžičku oregana. Chvilku opékáme a promícháváme. Osolíme, opepříme a přelijeme vývarem. Přidáme lžíci másla a vaříme 5-10 minut. Rozmixujeme tyčovým mixérem, zjemníme 100 ml smetany a případně dosolíme. Podáváme nejlépe zakápnutou dýňovým olejem a smetanou a s opečenými plátky bagety s lučinou. 


Polévka z mladých cuketek je asi ještě jednodušší než ta předchozí. Tady totiž jen ve velkém hrnci rozehřejeme olivový olej a přidáme dva nakrájené stroužky česneku. Pak přidáme 1 kg na tenká kolečka nakrájených cuket. Za občasného míchání restujeme cukety na velmi mírné ohni tak, aby změkly ale nehnědly (cca 20 minut). Půl litru mléka svaříme téměř k varu a přilijeme k cuketám. Rozmixujeme dohladka. Přidáme rozdrobený kozí sýr podle chuti a ještě jednou rozmixujeme. Polévku pomalu přivedeme k varu, osolíme a opepříme. Podáváme zakápnutou olivovým olejem, posypanou kousky kozího sýra a bazalky. Skvělý kozí sýr kupujeme na "naší" kozí farmě za humny - Kozí dvorek.



Bramboráky zná každý, jasně. Cukeťáky možná taky. Ale tyhle jsou extra křupavé! 500 g brambor oloupeme a nastrouháme nahrubo do větší mísy. 500 g vydlabaných cuket též nahrubo nastrouháme a přidáme k bramborám. Osolíme a necháme 10 minut odstát. Slijeme přebytečnou tekutinu, trochu vymačkáme. Přidáme 1 větší vejce, majoránku, 5 stroužků česneku, sůl a pepř. Nakonec přisypeme cca 100 g strouhanky. Směs by měla být spíš hutná a pevná než tekutá. Bramboráky budou o to víc křupavější. Smažíme na rozpáleném rostlinném oleji v co nejtenčí vrstvě po obou stranách.



Recept na cuketovou nádivku je už v článku o letním pikniku, ale pro jistoto ještě jednou. :-) Na cuketovou nádivku nemám žádný přesný recept. Je to "co dům dal". Nahrubo nastrouháme cuketu, osolíme a necháme vykapat. K cuketě přidáme co máme - na kousky nakrájenou cibulku, nějakou uzeninu (já dávám uzené tofu), nastrouhaný sýr… Přisypeme přiměřené množství mouky (může být i celozrnná) a přidáme 4 vejce. Doředíme olejem do řidší konzistence. Přidáme lžičku prášku do pečiva. Pokud máme čas, můžeme vejce rozdělit a z bílků vyšlehat sníh, který přidáme až nakonec. Potom už prášek do pečiva použít nemusíme. Osolíme a výrazně okořeníme. Přendáme do vymazaného pekáčku (doporučuji větší, protože nádivka je o mnoho lepší, když je nižší) a pečeme v rozehřáté troubě do zrůžovění. Je moc dobrá teplá i studená.



Bramborovo-cuketová kaše je skvělá! Dělá se úplně stejně jako kaše bramborová, jen jednu čtvrtinu brambor nahradíme cuketou. Nejprve vaříme brambory a cukety nakrájené na kostky (středy cukety vydlabeme) přidáme až 3 minuty před koncem varu. Slijeme vodu a rozšťoucháme šťouchadlem společně s horkým mlékem a rozpuštěným máslem. Másla by mělo být více. Osolíme, opepříme a přidáme čerstvé bylinky podle své chuti. Podávat můžeme třeba s výše zmíněnou cuketovou nádivkou. Pokud do kaše přidáme černé olivy a na kostičky nakrájený sýr feta či balkánský sýr, můžeme kaši podávat jako samostatné jídlo. V tom případě je ale třeba kaši osolit méně, sýr ji dosolí.



Cuketa se asi nejčastěji dělá smažená v trojobalu. I já ji tak často dělala. Teď vlastně už dlouho ne. Co jsem objevila tyhle skvělé smaženky. Jsou skvělé a navíc jsou o mnoho jednodušší než ty smažené v trojobalu. Na cca 700 g středních cuket budeme potřebovat 200 g polohrubé mouky, 3 bílky a trochu olivového oleje. Nejprve nakrájíme cuketu na plátky cca 0,5 cm silné, osolíme a necháme odležet. Asi za půl hodiny je otřeme utěrkou. Mezitím si připravíme těstíčko. Do mouky přidáváme olej a teplou vodu ve stejném poměru dokud nebude směs hustá asi jako těsto na palačinky. Necháme chvíli odležet a ušleháme sníh ze tří bílků. Vmícháme ho do těstíčka. Cukety postupně protáhneme těstíčkem a rychle smažíme po obou stranách na rozpáleném oleji dozlatova. Ihned podáváme. Třeba s chlebem, bazalkou a rajčaty. Nebo salátem capresse. Je to bašta!



Řecký salát choriatiki asi znáte (pokud ne, mrkněte na článek o letním pikniku), je mimořádně dobrý a my si ho v létě děláme velmi často. Řecké cukety se sýrem feta jsou teplou obdobou tohohle salátu. Nakrájíme na kolečka brambory, cukety a rajčata v množství  a poměru jak potřebujeme a jak nám bude chutnat. Přendáme do pekáčku, přidáme dvě cibulky nakrájené na kolečka i s natí, černé olivy a dva nakrájené stroužky česneku. Osolíme, opepříme, posypeme oreganem a tymiánem. Zamícháme a zalijeme olivovým olejem. Pekáček zakryjeme alobalem  a pečeme doměkka hodinu až hodinu a půl. Během pečení jen jednou promícháme a ničím nepodléváme. Podáváme vlažné s kousky sýra feta či balkánským sýrem. Pokud se vám zdá sušší, můžete ještě zakápnout olejem.



Rizoto je u nás oblíbená disciplína. Na mnoho způsobů. A ten cuketovo-hráškový je fakt mimořádně povedený. Vyhlásili jsme ho za objev letošního léta! Je šťavnaté, chutné a pokud máte čerstvou menší cuketu, můžete ji do rizota dát úplně syrovou a je to pohádka. Dvě čerstvé menší cukety (cca 400 g) rozkrojíme podélně, pak napůl a potom nakrájíme na plátky. V hrnci rozehřejeme 50 g másla a dáme zesklovatět cibulku. Přisypeme 350 g propláchnuté kulatozrnné rýže a promícháme. Připravíme si cca 1 l vývaru a rýži postupně asi po 200 ml podléváme. Vždy když rýže začne "chrastit" znovu podlijeme. Stále mícháme. Vývar doléváme dokud není rýže hotová - nemusíme ho spotřebovat všechen. Odstavíme, přidáme dvě lžíce nastrouhaného parmazánu, cca 100 g hrášku a nakrájené cukety. Osolíme, opepříme a podáváme s hoblinkami parmazánu. Paráda!



A na závěr jedno sladké jídlo. Cuketová buchta s tvarohem. Smícháme dohromady 300 g polohrubé mouky (může být i celozrnná), 2 lžičky skořice, 2 lžičky jedlé sody, 1/4 lžičky prášku do pečiva, 1 šálek nasekaných vlašských ořechů a půl šálku rozinek. Tři vejce s 200 g krystalového cukru  vyšleháme do pěny a přilijeme 100 ml oleje. 300 g nahrubo nastrouhané cukety vymačkáme přes cedník. Vše smícháme. Vlijeme na vymazaný a vysypaný plech a pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů cca 40 minut. Krém připravíme z kostky plnotučného tvarohu, 30 g změklého másla a trochy cukru. Vše smícháme a rozetřeme na buchtu. Můžeme posypat mletými ořechy. Buchta je nádherně vláčná a šťavnatá.



Teď jsem ještě objevila recept na cuketové lívance na blogu Máma v kuchyni. Ještě jsem nevyzkoušela, ale určitě zkusím.

A jaký je váš oblíbený cuketový recept? Cuket je pořád dost. :-)

středa 19. července 2017

Kam… za Mamutem do Hamrů

Tohle by mohlo být tak trochu pokračování předchozího "kam" článku o cyklostezce a koupališti v Sázavě. Co by kamenem dohodil a po silnici tři kilometry dojel je totiž vesnice Hamry nad Sázavou. 

Tady to máme moc rádi. Často vyjíždím sama s prcky vlakem třeba jen na dopoledne. Vlakem to máme nejlépe ozkoušené a to hlavně proto, že hned na zastávce je skvělé dětské hřiště, takže hned po výstupu z vlaku je o zábavu postaráno. Tohle místo doporučuji jako výchozí i pro motoristy, protože je tu celkem prostorné parkoviště.






Když se děti vyřádí, můžete vyrazit dál po červené turistické značce. Tady pozor! Je tu jediná nevýhoda tohoto výletu. Musí se jít cca půl kilometru po silnici. Sice není moc frekventovaná, ale s malými špunty je to trochu náročnější. Cestou sledujte značky, protože trasa celkem náhle odbočuje vlevo dolů. Nejprve kousek po asfaltové cestě mezi domy, ale brzy už přejdete mostek přes Sázavu a jste na louce u lesa. A tu je další (i když o poznání starší) hřiště a možnost pohrát si u brodu ve vodě. A potom jen les, vysočinský les. Když jím projdete dál po červené, dostanete se na další louku s betonovou sochou Mamuta od Michala Olšiaka. A to je teprv eldorádo pro děti. Kdo neseděl mamutovi na hlavě, ten u něj vůbec nebyl!




Pokud půjdete dál po červené dojdete nejprve na lávku z kamenů přes Sázavu. I tady lze realizovat dětské hrátky s vodou. My sem chodíme především na jaře, když břehy nejsou ještě tolik zarostlé. Přejdete na další louku a po další lávce se po červené dostanete strmým výstupem k  přírodní památce Rozštípená skála. Což je skalní blok, ve kterém v jednom místě vznikla rozměrná puklina. Dost často na skále uvidíte horolezce. Pod skálu ovšem zase musíte strmě sestoupat. Výstup ani sestup nejsou dlouhé, pokud by někdo přesto raději pohodlnější cestu, je skoro hned za Mamutem nová lávka, která vás dovede přímo pod skálu. Naše děti ovšem baví právě to prudké stoupání a klesání přes kameny. 



Když se vrátíte zpět k lávce, můžete si po žluté udělat krát
kou zacházku ke Šklakhamru - Brdíčkovu mlýnu. Tady je expozice středověkého železářství, která je umístěná ve zrekonstruované původní budově hamru ze začátku 15. století. Jsou zde funkční vodní kola i buchar. A 5. srpna 2017 zde můžete s dětmi absolvovat akci S večerníčky na Šlakhamr, kterou pořádá Technické muzeum v Brně, které hamr spravuje.




Pro ty, kterým tahle malá procházka nestačila a rádi by nějakou větší turistiku, můžu doporučit Hamerský okruh. Je to žlutě značený okruh určený pro pěší i cyklisty a měří 15 km. Od hamru můžete pokračovat dál po žluté a zanedlouho dojdete Na konec světa - bývalou česko-moravskou hranici. Dál na kopec Peperek, z kterého je krásný výhled. A hlubokými vysočinskými lesy k vyhlídce u Mamlase a poté k Hamroňovi, který stojí už skoro zpět v Hamrech. Obojí jsou opět betonové sochy Michala Olšiaka. Přímo v Hamrech najdete v blízkosti jezdeckého klubu ještě sochu Kůň. Sochy jsou zcela jistě především pro děti zajímavou atrakcí, za mě už je na Vysočině trochu moc "přeolšiakováno". :-)



Jak už jsem psala na začátku článku, dá se tenhle výlet klidně spojit s výletem na cyklostezku. Doporučuji ale nespěchat a strávit u nás dva dny. :-) Šťastnou cestu!