čtvrtek 30. března 2017

Co venku… s Deníkem do divočiny

Kdy? No jo, kdy? Kdy a jak se u nás doma objevil první Deník do divočiny? Už si vlastně ani nevzpomínám. Vím jen, že to bylo hned první březnové číslo. A že mi tak nějak náhodou cvrnknul o nos na facebooku. Vlastně náhodou to asi nebylo. Deník si nás prostě našel, protože věděl, že u nás padne na úrodnou půdu. Že ven sice chodíme, ale ne každý den, že přírodu sice pozorujeme, ale nijak systematicky si zážitky nezaznamenáváme, že, že, že




Když jsem ho viděla, nadchla jsem se, když ho viděl osmiletý syn Matěj, nadchnul se též. Já hlavně proto, že jsem v něm viděla pomocníka, který může Máťu postrčit, aby se trochu víc samostatně rozepsal (učím syna v domácím vzdělávání a zpočátku se mu do psaní moc nechtělo). Máťa proto, že má úkoly podobného ražení rád, a proto, že se mu moc líbila podoba Deníku. To mě ostatně také. Různorodé a nápadité úkoly, které není těžké realizovat. K tomu střídmá a vkusná grafika, která je jako stvořená k dokreslování a vybarvování.



A tak jsme každý měsíc s napětím čekali na novou nálož úkolů a společně objevovali, poznávali, zkoumali, sledovali a Máťa potom psal, lepil a maloval. S nadšením vybarvoval a navíc i sám kreslil titulní stránky jednotlivých měsíců a také si zaznamenával zážitky, které s úkoly v Deníku nesouvisely. A tak se stalo, že do sešitu, který měl být na celý Deník se vešlo jen půl roku. Máťa si tedy pořídil další sešit na druhý půl rok.



Ale vše nebylo jen růžové. Byly měsíce, kdy jsme nějak nestíhali, přesto jsme oba toužili si úkoly projít a vše vyzkoušet, takže jsme sami sebe dostávali trochu do stresu. Já jsem se musela naučit netlačit na pilu, nechat věci plynout a nedělat z Deníku úkol, protože to vždycky končilo nechutí si cokoliv zaznamenat. A také se nám nedařilo plnit dlouhodobější úkoly, protože ani jeden z nás na to neměl výdrž, paměť ani disciplínu.

Teď už nám úkoly v rámci Deníku do divočiny nechodí, ale Matěj si zapisuje, kreslí a lepí dál. Do třetího Deníku do divočiny. Zapisuje si, co jsme venku zažili, co jsme dělali, co jsme objevili nebo pozorovali. A máme z toho radost oba.




Máťa
Deníky do divočiny si dělám od března minulého roku. Dělám si je moc rád. Moc mě to baví! Už mám tři deníky. Baví mě zapisovat si zážitky z venku a z přírody a z výletů. Nalepuju si tam fotky, kreslím si tam obrázky a píšu, co jsme zažili. Taky díky deníku teď chodíme každý den ven. A i víc pozoruju věci kolem sebe.

O svých Denících do divočiny Máťa natočil pro jdeteven.cz video.



Další info o Deníku do divočiny najdete tu. Pokud se vám líbí, můžete si ho na téže stránce stáhnout. Podpoříte dobrou věc!

Článek byl napsán pro web jdeteven.cz.


pondělí 27. března 2017

Co číst… jaro

Knížky o jednotlivých ročních obdobích mám moc ráda. Vlastně je doma máme rádi všichni. A máme jich v knihovně skoro dvě police. Ty o aktuálním ročním období vždycky vytahujeme do příručního košíku s knihami a čteme a prohlížíme. A taky strašně rádi tyhle "sezónní" knížky doplňujeme. Jsou mezi nimi leporela pro nejmenší, čtení pro starší a na své si přijdou i dospělí. Některé z novějších knížek seženete v knihkupectví, ty starší jistě v knihovně.
A protože jaro už je tu, "kvartálová" výměna u nás již proběhla. A cože máme aktuálně ve čtecím košíku?

Rákosníková, Jiřina, Hradišťan. Studánko rubínko. Ilustrace Jan Kudláček. Praha : Vyšehrad, 2009. 93 s.
Musím přiznat, že tuhle knížku jsme doma zatím příliš nevyužívali. Ani nevím proč. Možná proto, že naše rodina hudebním sluchem příliš neoplývá a tahle knížka je písničkami naplněná po okraj. Ale vejdou se i básničky, koledy, tradiční hry... To vše pro období od prvních sněženek přes velikonoční svátky až po svátek svatého Jana. A pokud jste podobní hudební neumětelové jako my, pusťte si místo svého zpěvu skvělé CD s nahrávkami skupiny Hradišťan. Ti hudebně nadaní určitě zase využijí notové záznamy ke všem písničkám. A všechny musí nadchnout nádherné ilustrace Jana Kudláčka. My ho máme mimořádně rádi.








Popprová, Andrea. Jaro je tu! : s Luckou, Jendou a Martínkem. Ilustrovala Andrea Popprová. Praha : Mladá fronta, 2010. 92 s.
Tohle je naše mimořádně oblíbená knížka. S Máťou jsme ji četli asi tři sezóny za sebou a už se moc těším, až ji budeme číst s Baru. Tři sourozence z názvu knížky tu potkáváme v jarním a velikonočním období. A společně s nimi se mohou malí čtenáři dozvědět o spoustě jarních zvyků a vyzkoušet si mnoho nejen velikonočních aktivit: od otvírání studánek, přes velikonoční svátky a pletení věnců až k pálení čarodějnic a svátek sv. Jana. Děti i rodiče najdou na každé stránce něco nového a zajímavého a také spoustu nápadů jak si jarní čas náležitě užít. A pokud se vám čtení se třemi malými neposedy zalíbí, můžete si přečíst ještě knížku prázdninovou nebo zimně-vánoční.







Berner, Rotraut Susanne. Jaro : obrázkové příběhy.  Ilustrovala Rotraut Susanne Bernerová. V Praze : Paseka, 2012. Nestr.
Jedna ze série pěti (Jaro, Léto, Podzim, Zima, Noc) skvělých hledacích obrázkových knížek. Malí, větší i ti největší "čtenáři" (knížka je téměř bez textu) mohou v knížce hledat postavičky a zvířátka a sledovat, co dělají od první do poslední stránky. Kudy chodí teta Květa, kde si kluk Ondra bude hrát s kamarády, co dělá ve městě liška? Stávají se detektivy, kteří zjišťují například, proč Pepa upadl, jak se dostal klobouk na strom nebo proč má policista Karel plno práce. Knížky podporují pozorovací schopnosti a podněcují fantazii, rozvíjí jazyk a rozšiřují slovní zásobu. Miloval ji Máťa a teď baví i Baru. A baví i dospělé!







Šottnerová, Dagmar. Jaro : zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Ilustrovala Dagmar Šottnerová. Olomouc : Rubico, 2007. 128 s. 
Kniha Jaro je součástí řady knih o lidových tradicích. Je určena spíše pro dospělé, děti asi úplně neosloví. Já ji používám jako takový "startovní" materiál. Vysvětluje totiž původ jednotlivých svátků, obsahuje pověry, legendy, pranostiky, lidové zvyky a tradice tohoto období. Zároveň přináší náměty pro práci s dětmi – básničky, hádanky, říkadla, písničky s notami, starodávné hry, příběhy, pohádky a náměty na rukodělnou činnost – v tomto případě třeba vytváření ozdobných květin, hmyzu, figurek čarodějnic a ptáčků, dárků pro maminku apod.






Trnka, Jiří. Jarní říkadla. Ilustrace Jiří Trnka. Praha : Trnka, 2009. Jiří Trnka. 43 s.
Knížka je pokračováním oblíbených Zimních říkadel. Najdete v ní veršíky, písničky a pranostiky vztahující se k jarnímu období. Ilustrace, které navozují jarní náladu, jsou opět dílem Jiřího Trnky. 




McBratney, Sam. Hádej, jak moc tě mám rád! Jaro. Ilustrovala Anita Jeram. Praha : Svojtka & Co, 2015. Nestr.
Je jaro. Zajíček s tatínkem vyběhli na jarní louku. Všechno kolem se probouzí. Malého zajíčka všechno zajímá. Co bude z žaludu, co z pulce? A co z housenky? A uhodne zajíček, co jednou vyroste z něho? Okouzlující příběh s krásnými ilustracemi pro nejmenší. Opravdu nás baví! 





Nepil, František. Já Baryk. Ilustrovala Helena Zmatlíková. V Praze : Knižní klub, 2009. 58 s.
Skvělé čtení na celý rok. Dá se sice přečíst najednou, ale lepší je počkat si na jednotlivé měsíce a číst podle nich. Zkuste si přiřadit jarní měsíce: který z nich je měsíc čiperných blech, měsíc mžourání či měsíc psího zpěvu? Tušíte? Pokud ne, o to větší důvod přečíst si dobrodružství psa Baryka a seznámit se s ním i s jeho zvířecími kamarády – čápem, šnekem, slepýšem, žábou či sýkorkami.






Primusová, Hana. Skřítek Rozekvítek : rok v přírodě. Ilustrovala Dagmar Košková. Praha : Fortuna Libri, 2015. 243 s.
Další ze skvělých celoročních knih. I knížka Skřítek Rozekvítek je rozdělena na kapitoly podle jednotlivých měsíců v roce. Stačí si najít ty jarní. A o čem to je? Skřítek Rozekvítek bydlí v mechovém domečku na kraji lesa. Se všemi zvířátky i rostlinkami je dobrý kamarád, a protože je to malý zvědavec, pořád se na něco ptá a snaží se věcem v přírodě přijít na kloub. Společně s ním mohou malí čtenáři  po celý rok procházet přírodou měsíc po měsíci a sledovat, jak se vše proměňuje v lese, na louce, u rybníka, u potoka, na statku i na zahradě. Naučí se dívat kolem sebe a objeví i věci, které třeba ani dospělí nevědí.









Lukešová, Milena. Čáp. Ilustroval Jan Kudláček.  Praha : Albatros, 1979. Nestr.
Krásná, milovaná. A opět s ilustracemi Jana Kudláčka. Obrázkové povídání, které přibližuje dětem jarní přírodu od prvních jarních květin až po návrat čápa na hnízdo. Knížka je určená i těm nejmenším, protože v ní je málo textu a celostránkové obrázky.







Olfers, Sibylle von. Kořenové děti.  Ilustrovala Sibylle von Olfers. Praha : Malvern, 2010. Nestr.

Knížka je stará vice než sto let, ale stále dokáže oslovit. Především svými půvabnými obrázky, které nám stránku po stránce ukazají malé zemní střítky-semínka, kteří se postupně připravují na svůj jarní výstup na povrch. Snová metafora o tom, kdo a jak chystá jaro.






Muller, Gerda. Spring.  Ilustrovala Gerda Muller. Floris Book, 2014. Nestr.
Nádherně ilustrované leporelo pro nejmenší. U nás velmi a velmi oblíbené. Rádi si ho na jaře znovu a znovu prohlížíme všichni doma. V běžném knihkupectví a asi ani v knihovně ho neseženete, protože u nás nevyšlo, ale můžete koupit třeba tu.







Bestajovský, Martin. Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce. Jaro. Brno : Computer Press, 2004. 64 s.
Kniha seznamuje s nejvýznamnějšími jarními svátky a lidovými obyčeji. Obsahuje mnoho užitečných nápadů k výrobě zvykoslovných předmětů, představuje hry našich předků a řadu receptů na pokrmy staročeské kuchyně.






Tak to je naše domácí jarní nálož knížek. Pokud byste ale měli čtení dost, mrkněte třeba na něco milého jarního z archivu ČT. Můžeme doporučit:
  • Chaloupka na vršku (jarní díly: Jak to bylo o Masopustu, Jak se Andulka bála Smrtky, Jak píšťalka pomohla, Jak se pomlázky ztratily, Jak odletěly čarodějnice, Jak měl Honzík svátek)
  • Naše tradice (též několik dílů o jaru a jarních svátcích)
Nebo si poslechněte nějakou jarní audioknihu. Můžeme doporučit:
  • Lobel, Arnold : Kvak a Žbluňk (najdete tu třeba jarní kapitoly Jaro nebo Zahrádka ve skvostném podání Vojty Dyka a Jakuba Prachaře)
  • Hrubín, František : Špalíček (mnoho básniček a povídání s jarní tématikou v podání mnoha interpretů)
  • kol. autorů : Jaro, léto, podzim, zima (vyprávění o čtyřech ročních obdobích doplněné pohádkami v podání různých interpretů)
  • Štáchová, Helena : Hurvínkovy večerníčky - jaro, léto (ztřeštěné příhody zlobivce Hurvínka na jaře a v létě)
  • Libert, Marek. Můj první kalendář (vyprávění pro malé i velké posluchače o českých svátcích, zvycích a tradicích v průběhu kalendářního roku)
A jaké jsou vaše osvědčené jarní knihy? Předem díky za tipy, tematických knih o ročních obdobích není nikdy dost. :-)