pátek 21. července 2017

Ujíždíme na cuketách...

Já vím, že je to tu teď samé jídlo a recepty. Když já teď nějak jedu v režimu "děti, prádlo, žrádlo" a na nic moc jiného není čas. Nějak se nám rozjedly, děti naše…

A protože je cuketová sezóna a cuket máme doma hromady (z naší zahrady, ze zeleninových bedýnek a nějakou dokonce občas přinese i Máťa ze školní zahrady, kam chodí o prázdninách brigádničit), máme cuketové jídlo na stole alespoň jednou denně. A ráda se s vámi o recepty podělím.





Je mi jasné, že nejlepší jsou cukety malé. Tak do těch 20 cm a max. kila. Ty se nemusí loupat ani vyškrabovat. Ale znáte to! Občas se zapomene sklízet, občas se nějaká potvora schová a hups… Rostou nějak děsně rychle. Takže recepty budou jak na ty malé, tak na ty přerostlejší. Recepty slané i sladké. Teda spíš jeden sladký. :-) Různé nakládání do octa a oleje, marmelády s nejrůznějšími příchutěmi apod. tu nečekejte, to u nás nikdo nejí. 

Tak rovnou na to!


Nejprve jsem dělala cuketový slaný koláč - quiche. Je výborný a může se jíst teplý nebo studený. Obdobně můžete udělat i rajčatový, na ten se teprve chystám. Recept je ze skvělého blogu syroovky. U nás se osvědčilo obě náplně do toho cuketového smíchat dohromady a pak teprve nalít na těsto. Cuketa se pak pro děti stane méně viditelnou. :-)



Plněné cukety se obvykle plní mletým masem. My maso doma příliš nevaříme, protože manžel je vegetarián, takže jsem plnila strouhaným uzeným tofu, ale recept je jinak identický. Uvaříme 200 g dlouhozrnné rýže. Větší cukety rozřízneme a vydlabeme dužinu. Na pánvi rozehřejeme olej, orestujeme cibulku a stroužek česneku. Po chvilce přidáme 200 g mletého hovězího masa (nebo dvě nahrubo nastrouhaná tofu) a orestujeme. Poté přidáme lístky šalvěje, tymiánu a tři rajčata nakrájená nadrobno. Stáhneme z ohně, přidáme rýži, olivový olej, osolíme, opepříme. Směsí naplníme cukety (množství je zhruba na čtyři), vložíme je na plech s pečícím papírem, posypeme parmazánem a pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů 30 minut.



Sangrické knedlíky jsou bašta. Sice mastná, ale (skoro) zdravá! :-) 50 g slaniny, šunky nebo třeba uzeného tofu pokrájených na kostičky osmahneme na pánvi na troše oleje, přidáme dva na kostičky nakrájené rohlíky, 80 g cukety a cibuli též na malé kostičky. Všechno krátce osmahneme a necháme vychladnout. Do mísy dáme 200 g hrubé špaldové mouky, osolíme, okořeníme, přidáme 2 vejce a 2 stroužky česneku, lžíci oleje, lžíci vody, petrželku, trochu prášku do pečiva a spojíme cca 100 ml mléka. Přimícháme vychladlou směs a necháme půl hodiny odpočinou. Pak mokrýma rukama tvarujeme malé knedlíky, které 20 minut vaříme na velmi mírném ohni. Uvařené vyndáme a podáváme rozkrojené se zelím a osmaženou cibulkou. 



Polévka. U nás nejosvědčenější recept jak "schovat" zeleninu. :-) A tahle je vážně parádní. Ve větším hrnci orestujeme cibuli, přidáme 2 stroužky česneku nakrájené na plátky a po minutě jednu nastrouhanou bramboru. Za stálého míchání opékáme, aby obsah hrnce lehce zezlátl. Přidáme 600 g cukety nakrájené na plátky a lžičku oregana. Chvilku opékáme a promícháváme. Osolíme, opepříme a přelijeme vývarem. Přidáme lžíci másla a vaříme 5-10 minut. Rozmixujeme tyčovým mixérem, zjemníme 100 ml smetany a případně dosolíme. Podáváme nejlépe zakápnutou dýňovým olejem a smetanou a s opečenými plátky bagety s lučinou. 


Polévka z mladých cuketek je asi ještě jednodušší než ta předchozí. Tady totiž jen ve velkém hrnci rozehřejeme olivový olej a přidáme dva nakrájené stroužky česneku. Pak přidáme 1 kg na tenká kolečka nakrájených cuket. Za občasného míchání restujeme cukety na velmi mírné ohni tak, aby změkly ale nehnědly (cca 20 minut). Půl litru mléka svaříme téměř k varu a přilijeme k cuketám. Rozmixujeme dohladka. Přidáme rozdrobený kozí sýr podle chuti a ještě jednou rozmixujeme. Polévku pomalu přivedeme k varu, osolíme a opepříme. Podáváme zakápnutou olivovým olejem, posypanou kousky kozího sýra a bazalky. Skvělý kozí sýr kupujeme na "naší" kozí farmě za humny - Kozí dvorek.



Bramboráky zná každý, jasně. Cukeťáky možná taky. Ale tyhle jsou extra křupavé! 500 g brambor oloupeme a nastrouháme nahrubo do větší mísy. 500 g vydlabaných cuket též nahrubo nastrouháme a přidáme k bramborám. Osolíme a necháme 10 minut odstát. Slijeme přebytečnou tekutinu, trochu vymačkáme. Přidáme 1 větší vejce, majoránku, 5 stroužků česneku, sůl a pepř. Nakonec přisypeme cca 100 g strouhanky. Směs by měla být spíš hutná a pevná než tekutá. Bramboráky budou o to víc křupavější. Smažíme na rozpáleném rostlinném oleji v co nejtenčí vrstvě po obou stranách.



Recept na cuketovou nádivku je už v článku o letním pikniku, ale pro jistoto ještě jednou. :-) Na cuketovou nádivku nemám žádný přesný recept. Je to "co dům dal". Nahrubo nastrouháme cuketu, osolíme a necháme vykapat. K cuketě přidáme co máme - na kousky nakrájenou cibulku, nějakou uzeninu (já dávám uzené tofu), nastrouhaný sýr… Přisypeme přiměřené množství mouky (může být i celozrnná) a přidáme 4 vejce. Doředíme olejem do řidší konzistence. Přidáme lžičku prášku do pečiva. Pokud máme čas, můžeme vejce rozdělit a z bílků vyšlehat sníh, který přidáme až nakonec. Potom už prášek do pečiva použít nemusíme. Osolíme a výrazně okořeníme. Přendáme do vymazaného pekáčku (doporučuji větší, protože nádivka je o mnoho lepší, když je nižší) a pečeme v rozehřáté troubě do zrůžovění. Je moc dobrá teplá i studená.


Bramborovo-cuketová kaše je skvělá! Dělá se úplně stejně jako kaše bramborová, jen jednu čtvrtinu brambor nahradíme cuketou. Nejprve vaříme brambory a cukety nakrájené na kostky (středy cukety vydlabeme) přidáme až 3 minuty před koncem varu. Slijeme vodu a rozšťoucháme šťouchadlem společně s horkým mlékem a rozpuštěným máslem. Másla by mělo být více. Osolíme, opepříme a přidáme čerstvé bylinky podle své chuti. Podávat můžeme třeba s výše zmíněnou cuketovou nádivkou. Pokud do kaše přidáme černé olivy a na kostičky nakrájený sýr feta či balkánský sýr, můžeme kaši podávat jako samostatné jídlo. V tom případě je ale třeba kaši osolit méně, sýr ji dosolí.



Cuketa se asi nejčastěji dělá smažená v trojobalu. I já ji tak často dělala. Teď vlastně už dlouho ne. Co jsem objevila tyhle skvělé smaženky. Jsou skvělé a navíc jsou o mnoho jednodušší než ty smažené v trojobalu. Na cca 700 g středních cuket budeme potřebovat 200 g polohrubé mouky, 3 bílky a trochu olivového oleje. Nejprve nakrájíme cuketu na plátky cca 0,5 cm silné, osolíme a necháme odležet. Asi za půl hodiny je otřeme utěrkou. Mezitím si připravíme těstíčko. Do mouky přidáváme olej a teplou vodu ve stejném poměru dokud nebude směs hustá asi jako těsto na palačinky. Necháme chvíli odležet a ušleháme sníh ze tří bílků. Vmícháme ho do těstíčka. Cukety postupně protáhneme těstíčkem a rychle smažíme po obou stranách na rozpáleném oleji dozlatova. Ihned podáváme. Třeba s chlebem, bazalkou a rajčaty. Nebo salátem capresse. Je to bašta!



Řecký salát choriatiki asi znáte (pokud ne, mrkněte na článek o letním pikniku), je mimořádně dobrý a my si ho v létě děláme velmi často. Řecké cukety se sýrem feta jsou teplou obdobou tohohle salátu. Nakrájíme na kolečka brambory, cukety a rajčata v množství  a poměru jak potřebujeme a jak nám bude chutnat. Přendáme do pekáčku, přidáme dvě cibulky nakrájené na kolečka i s natí, černé olivy a dva nakrájené stroužky česneku. Osolíme, opepříme, posypeme oreganem a tymiánem. Zamícháme a zalijeme olivovým olejem. Pekáček zakryjeme alobalem  a pečeme doměkka hodinu až hodinu a půl. Během pečení jen jednou promícháme a ničím nepodléváme. Podáváme vlažné s kousky sýra feta či balkánským sýrem. Pokud se vám zdá sušší, můžete ještě zakápnout olejem.



Rizoto je u nás oblíbená disciplína. Na mnoho způsobů. A ten cuketovo-hráškový je fakt mimořádně povedený. Vyhlásili jsme ho za objev letošního léta! Je šťavnaté, chutné a pokud máte čerstvou menší cuketu, můžete ji do rizota dát úplně syrovou a je to pohádka. Dvě čerstvé menší cukety (cca 400 g) rozkrojíme podélně, pak napůl a potom nakrájíme na plátky. V hrnci rozehřejeme 50 g másla a dáme zesklovatět cibulku. Přisypeme 350 g propláchnuté kulatozrnné rýže a promícháme. Připravíme si cca 1 l vývaru a rýži postupně asi po 200 ml podléváme. Vždy když rýže začne "chrastit" znovu podlijeme. Stále mícháme. Vývar doléváme dokud není rýže hotová - nemusíme ho spotřebovat všechen. Odstavíme, přidáme dvě lžíce nastrouhaného parmazánu, cca 100 g hrášku a nakrájené cukety. Osolíme, opepříme a podáváme s hoblinkami parmazánu. Paráda!



A na závěr jedno sladké jídlo. Cuketová buchta s tvarohem. Smícháme dohromady 300 g polohrubé mouky (může být i celozrnná), 2 lžičky skořice, 2 lžičky jedlé sody, 1/4 lžičky prášku do pečiva, 1 šálek nasekaných vlašských ořechů a půl šálku rozinek. Tři vejce s 200 g krystalového cukru  vyšleháme do pěny a přilijeme 100 ml oleje. 300 g nahrubo nastrouhané cukety vymačkáme přes cedník. Vše smícháme. Vlijeme na vymazaný a vysypaný plech a pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů cca 40 minut. Krém připravíme z kostky plnotučného tvarohu, 30 g změklého másla a trochy cukru. Vše smícháme a rozetřeme na buchtu. Můžeme posypat mletými ořechy. Buchta je nádherně vláčná a šťavnatá.



Teď jsem ještě objevila recept na cuketové lívance na blogu Máma v kuchyni. Ještě jsem nevyzkoušela, ale určitě zkusím.

A jaký je váš oblíbený cuketový recept? Cuket je pořád dost. :-)

středa 19. července 2017

Kam… za Mamutem do Hamrů

Tohle by mohlo být tak trochu pokračování předchozího "kam" článku o cyklostezce a koupališti v Sázavě. Co by kamenem dohodil a po silnici tři kilometry dojel je totiž vesnice Hamry nad Sázavou. 

Tady to máme moc rádi. Často vyjíždím sama s prcky vlakem třeba jen na dopoledne. Vlakem to máme nejlépe ozkoušené a to hlavně proto, že hned na zastávce je skvělé dětské hřiště, takže hned po výstupu z vlaku je o zábavu postaráno. Tohle místo doporučuji jako výchozí i pro motoristy, protože je tu celkem prostorné parkoviště.






Když se děti vyřádí, můžete vyrazit dál po červené turistické značce. Tady pozor! Je tu jediná nevýhoda tohoto výletu. Musí se jít cca půl kilometru po silnici. Sice není moc frekventovaná, ale s malými špunty je to trochu náročnější. Cestou sledujte značky, protože trasa celkem náhle odbočuje vlevo dolů. Nejprve kousek po asfaltové cestě mezi domy, ale brzy už přejdete mostek přes Sázavu a jste na louce u lesa. A tu je další (i když o poznání starší) hřiště a možnost pohrát si u brodu ve vodě. A potom jen les, vysočinský les. Když jím projdete dál po červené, dostanete se na další louku s betonovou sochou Mamuta od Michala Olšiaka. A to je teprv eldorádo pro děti. Kdo neseděl mamutovi na hlavě, ten u něj vůbec nebyl!




Pokud půjdete dál po červené dojdete nejprve na lávku z kamenů přes Sázavu. I tady lze realizovat dětské hrátky s vodou. My sem chodíme především na jaře, když břehy nejsou ještě tolik zarostlé. Přejdete na další louku a po další lávce se po červené dostanete strmým výstupem k  přírodní památce Rozštípená skála. Což je skalní blok, ve kterém v jednom místě vznikla rozměrná puklina. Dost často na skále uvidíte horolezce. Pod skálu ovšem zase musíte strmě sestoupat. Výstup ani sestup nejsou dlouhé, pokud by někdo přesto raději pohodlnější cestu, je skoro hned za Mamutem nová lávka, která vás dovede přímo pod skálu. Naše děti ovšem baví právě to prudké stoupání a klesání přes kameny. 



Když se vrátíte zpět k lávce, můžete si po žluté udělat krát
kou zacházku ke Šklakhamru - Brdíčkovu mlýnu. Tady je expozice středověkého železářství, která je umístěná ve zrekonstruované původní budově hamru ze začátku 15. století. Jsou zde funkční vodní kola i buchar. A 5. srpna 2017 zde můžete s dětmi absolvovat akci S večerníčky na Šlakhamr, kterou pořádá Technické muzeum v Brně, které hamr spravuje.




Pro ty, kterým tahle malá procházka nestačila a rádi by nějakou větší turistiku, můžu doporučit Hamerský okruh. Je to žlutě značený okruh určený pro pěší i cyklisty a měří 15 km. Od hamru můžete pokračovat dál po žluté a zanedlouho dojdete Na konec světa - bývalou česko-moravskou hranici. Dál na kopec Peperek, z kterého je krásný výhled. A hlubokými vysočinskými lesy k vyhlídce u Mamlase a poté k Hamroňovi, který stojí už skoro zpět v Hamrech. Obojí jsou opět betonové sochy Michala Olšiaka. Přímo v Hamrech najdete v blízkosti jezdeckého klubu ještě sochu Kůň. Sochy jsou zcela jistě především pro děti zajímavou atrakcí, za mě už je na Vysočině trochu moc "přeolšiakováno". :-)



Jak už jsem psala na začátku článku, dá se tenhle výlet klidně spojit s výletem na cyklostezku. Doporučuji ale nespěchat a strávit u nás dva dny. :-) Šťastnou cestu!

pondělí 17. července 2017

Jak na… letní piknik

Pikniky my můžem. Hodně a často a rádi. A v každém ročním období. Dokonce i v zimě. Letos jsme opékali buřty na sněhu a na sáňkách se zahřívali svařeným jablečným džusem. :-)

Připravovat jídlo na piknik mě opravdu baví. Vařit a balit a přemýšlet, co asi ještě by se hodilo. Nemáme žádný sofistikovaný piknikový koš ani žádné speciální nádoby na uchovávání chladného nebo naopak teplého jídla. Jen pár obyčejných plastových krabiček s dobře těsnícím víčkem. Toť vše.


Nejčastěji piknikujeme na zahradě, takže tam jídlo připravuji rovnou na talíře nebo do misek.  A když vyrážíme někam do přírody (ale nikdy nejdeme nijak daleko), balím do krabiček a do batohu.

Kromě jídla se mi ještě s sebou osvědčilo brát: deku na sezení, starší ubrus na který rozložím jídlo, kousek záclony proti hmyzu (popř. písku jsme-li na písečné pláži), pár příborů, misek a talířů. Stačí opravdu jen pár, nemusí to být přesně podle počtu účastníků pikniku, protože většina si jídlo vezme rovnou do ruky. Nůž na krájení, papírové ubrousky a… dosaďte si sami. My toho o moc víc nemáme. Sklenice či hrnky obvykle nebereme, protože si vystačíme s vodou a každý má na cesty svou láhev.

Co na pikniku vlastně jíme? To, co jsme si připravili. Většinou se řídím ročním obdobím a připravuji z toho, co právě roste. Co na piknik na jaře se dozvíte dole v článku o jarním vaření tu.

 A co jsme měli s sebou teď v létě?

Jasné je sezónní ovoce, takže byly meruňky a meloun. A potom nějaké zdravé "zobací" krabičky pro děti. Tentokrát to byla směs ořechů, rozinek a sušených jablek a kolečka z rýžové mouky slazená ječným sladem (ta jsou vždycky hned pryč).


Na každém správném pikniku musí být zeleninový salát. Tentokrát jsem zvolila řecký salát choriatiki, protože jsem měla z bedýnky okurku, červenou cibulku a oregano. Salát se vlastně hodně podobá šopskému salátu. Ten jsme dřív v létě poměrně často dělali, ale od té doby, co jsem objevila tenhle, už ho jinak neděláme. Podobně jako na šopák na kostičky nakrájíme okurku (lépe okurku nejprve rozkrojit a vyškrábnout vnitřek se semínky), světlou nebo zelenou papriku a několik rajčat (v poměru jak máte rádi), přidáme na půlměsíčky nakrájenou červenou cibulku a černé olivy. Osolíme, opepříme, zalijeme olivovým olejem a posypeme sušeným oreganem. A navrch nahrubo nastrouháme feta nebo balkánský sýr. Pokud máte zeleninu a sýr z lednice, už nemusíte chladit a klidně hned podávejte.


Zástupci slaných jídel byly tři. Obyčejné tousty se sýrem a šunkou z toustovače. Ty si speciálně vyžádaly naše děti, protože je jinak skoro nedělám a toustovač si půjčuju od babičky. Cuketová nádivka, která se dá skvěle jíst i samotná nebo právě s nějakým salátem a slaný špenátový závin z lístkového těsta. Na cuketovou nádivku nemám žádný přesný recept. Je to "co dům dal". Nahrubo nastrouháme cuketu, osolíme a necháme vykapat. K cuketě přidáme co máme - na kousky nakrájenou cibulku, nějakou uzeninu (já dávám uzené tofu), nastrouhaný sýr… Přisypeme přiměřené množství mouky (může být i celozrnná) a přidáme 4 vejce. Doředíme olejem do řidší konzistence. Přidáme lžičku prášku do pečiva. Pokud máme čas, můžeme vejce rozdělit a z bílků vyšlehat sníh, který přidáme až nakonec. Potom už prášek do pečiva použít nemusíme. Osolíme a výrazně okořeníme. Přendáme do vymazaného pekáčku (doporučuji větší, protože nádivka je o mnoho lepší, když je nižší) a pečeme v rozehřáté troubě do zrůžovění. Je moc dobrá teplá i studená.



Závin je nejlepší z domácího lístkového těsto. To ale to teď moc nestíhám, takže kupuji čerstvé, už rozválené. Recept je superjednoduchý. Připravíme si hustý špenátový protlak (nebo použijeme mražený), do něho přidáme dvě natvrdo uvařená vejce nakrájená na kousky a dvě vejce syrová. Můžeme přidat i nastrouhaný sýr. Osolíme, okořeníme a rozvrstvíme na střední pruh těsta. Zavineme, potřeme vejcem, posypeme sezamovými semínky a pečeme v troubě předehřáté na 200 stupňů dozlatova (cca 20 minut).


A co sladkého? Měli jsme kuskus na sladko, který mi připravil Máťa jako dárek k narozeninám. Jeden díl kuskusu zalijeme dvěma díly vroucí vody a necháme 10-15 minut stát. Poté ho načechráme vidličkou a doplníme tím, čím máme rádi. Máťa přidal špetku skořice, med, vlašské ořechy a předem namočená sušená jablka a švestky. A byla to bašta.


Druhým sladkým jídlem byl tvarohovo-meruňkový štrúdl. Stejně jako u slaného závinu je nejlepší domácí lístkové těsto. Nejrychlejší je ovšem koupit si už rozválený plát. Ten potřeme strouhankovou směsí. Tu připravíme tak, že na pánvičce rozpustíme cca 20 g másla, přidáme 50 g moučkového cukru a dvě lžíce strouhanky a na mírném ohni lehce osmahneme. Střední pás těsta pokryjeme tvarohovou náplní. Tu smícháme ze 250 g měkkého tvarohu, 1 bílku, 1 lžíce kukuřičného škrobu, 1 vanilkového cukru a špetky soli. Na tvaroh naklademe rozpůlené meruňky. Zavineme, potřeme vajíčkem a pečeme při 200 stupních asi 20 minut dozlatova.


Všem moc chutnalo a všichni jsme si piknik užili. Tak navařte (nebo klidně ani nevařte, ale něco nakupte) a vyrazte s dekou a jídlem někam ven. Je to paráda!



A  o podzimním pikniku zase někdy až přijde čas. :-)


Pár skvělých piknikových tipů najdete i na webu jdeteven.cz.

sobota 15. července 2017

Kam… 4x Sázava

4x Sázava. Posázavská cyklostezka, řeka Sázava, městečko Sázava, koupaliště Sázava. Tohle nás fakt moc baví a realizujeme to za rok několikrát. Hlavně na kole, občas na bruslích.

Cyklostezka Přibyslav - Sázava je totiž moc fajn. Na kole obzvlášť pro rodiny s dětmi. Na bruslích pro všechny bez rozdílu. Na jednom inlinovém webu se dokonce píše, že je to jedna z nejkrásnějších tras. Je na ní totiž jen minimální převýšení a navíc jedete úžasnou krajinou. Skály, husté lesy, rozlehlé louky, lávky nad řekou Sázavou, podjezdy pod vysokými železničními mosty… to všechno cestou míjíte. Ještě větší paráda je to na jaře, když kolem všechno kvete.

Cestu vám zpestřuje i několik mostků a přejezdů, protože stezka vede po bývalé železniční trati. Všechny mostky i přejezdy jsou číslovány, podél cesty jsou navíc po půl kilometru patníky určující vzdálenost od začátku trasy. Pro naše děti je to báječná hra : hádat jaký patník, mostek nebo přejezd je právě před námi. Máťa už zná trasu nazpaměť, ví přesně, kde je patník označující 4,5 km nebo mostek č. 8. Na něj prostě nemáme. :-)



Trasa měří zhruba 10 km jedním směrem. Je to tak akorát, aby to Máťa v pohodě zvládl a Baru s Honzíkem vydrželi každý ve svých sedátkách (Baru v sedačce, Honzík v kočáře). Okolo je pořád co pozorovat. My už jsme měli dokonce štěstí na srnce, několik zajíců a čápů a také bachyni s mláďaty. Mašírovali si to rovnou přes stezku!

Trasa začíná v Přibyslavi přímo u nádraží. Takže se dá s kolem ke stezce jednoduše přiblížit vlakem. Pokud přijedete autem, jsou tu dvě parkoviště a ještě jedno na konci stezky. Na trase jsou dvě krytá odpočívadla a jedno je ještě na konci stezky v Sázavě.




Pokud jedeme na koupaliště, odpočívadla moc nevyužíváme a jedeme přes vesnici Sázava rovnou až k vodě. Ani na koupaliště nedáme dopustit. Pokud jedeme ráno, na stezce ani u koupaliště nejsou téměř žádní lidé a to my rádi. :-) Voda je celkem čistá, kolem lesy. Paráda. Můžeme jen doporučit!





Zrovna na koupališti v Sázavě vznikla moje další letošní letní výzva. Po výzvě sukničkové přišla na řadu výzva koupací. Výzva k posílení těla a zdraví. A přidal se ke mně i tchán, takže se budeme tužit oba. Rozhodli jsme se následujících minimálně 100 dní vykoupat venku (ano, počítáte správně, to je zhruba do 20. října). Nejčastěji zřejmě právě na Sázavě, ale počítá se jakákoliv jiná venkovní vodní nádrž, kde se budeme právě vyskytovat. Každý máme 10 "žolíků" na případné neodkoupané dny.  Dva ze sta dní máme za sebou. Zatím plaveme zhruba 250 m, ale vzdálenost se bude s přibývající zimou zřejmě zkracovat. :-) Tak uvidíme, jak to dopadne.


Dnes navečer

středa 12. července 2017

Konec, šmitec, tečka, bodka… PUNTÍK!

Baru už je zdatná čtenářka. Tedy posluchačka. Sama číst ve svých skoro třech letech ještě nezvládá. :-) Ještě nedávno spíš jen prohlížela a chtěla obrázky jen krátce okomentovat nebo o nich krátce vyprávět. Jakmile jsem začala číst, otáčela stránku. Teď už u čtení kratších textů vydrží a chce číst dál a dál. 




S výběrem knih nemáme problém, máme jich doma opravdu hodně a často si je také půjčujeme z knihovny. Co nám ale doposud chybělo, byl nějaký pěkný časopis pro nejmenší. Ale pro ty opravdu malé, tj. už tak od dvou let. Jasně, časopisů pro děti vycházejí mraky. Spousta jich vzniká a zase zaniká, jsou pro menší i pro větší, beletristické nebo spíše naučné… Ale my jsme poněkud nároční ve výběru, takže ne úplně vše se nám líbí. Buď jsou nevkusné obrázky nebo hloupé texty, v časopise je hodně reklam apod.



Ale už jsme našli! Díky blogu Knihy dětem jsme objevili nový časopis pro nejmenší Puntík. Je to měsíčník a stojí za ním dlouholetá bývalá šéfredaktorka časopisu Sluníčko a autorka dětských knih Eva Bavorová. Je určen dětem od 2-6 let a moc se nám líbí. Je plný obrázků nám milých ilustrátorů (Andrea Popprová, Vendula Hegerová, Aneta Žabková, Lucie Sunková a další), které známe z našich oblíbených knížek. Texty nejsou hloupé, přestože jsou přizpůsobené pro nejmenší čtenáře. A navíc jich není moc, vsazeno je hlavně na obrázky a hry.



Časopis je totiž plný aktivit, her, hříček, tipů na další aktivity pro děti i jejich rodiče. Spousta stránek je vystřihovacích, takže se dá stříhat, lepit, skládat, sestavovat. Vlastně od toho má časopis i svůj název. Dá se "využít" do posledního puntíku. A je to tak. Obrovským bonusem navíc je, že celý časopis je na tvrdším papíře. Malým dětem se s ním tedy lépe manipuluje a při sestavování jednotlivých skládaček nemusíte nic podlepovat.





My jsme s Baru časopis už přečetly od začátku do konce, některé stránky dokonce několikrát a pořád nás obě baví. Vystříháno a složeno nemáme zdaleka všechno, zatím jsme zvládli jen klobouk pro postavičku Puntíka, který celým časopisem provází, skládací kočičku a melounové špízy. Šetříme si ho totiž, protože příští číslo vyjde až na konci srpna.







Zatím jsme obrovsky spokojené a těšíme se na další číslo. Jen doufáme, že bude stejně obsáhlé jako tohle dvojčíslo a nezmenší se na polovinu. Aktuální číslo má 40 stran, minimum reklam a stojí 25 Kč. Seženete v trafikách a na poštách.

Pokud máte doma malého čtenáře, neváhejte, časopis je opravdu moc fajn.