středa 15. listopadu 2017

Co číst… o 17. listopadu

K 17. listopadu nemáme žádné speciální aktivity jako je tomu třeba k 28. říjnu. Prostě si jen čteme, povídáme, případně koukáme na videa. Každý rok je to trochu jiné, každý rok jinak intenzivní. Někdy se jen okrajově zmíním, někdy dlouze debatujeme. A nejen toho 17. Podle toho jak je zrovna chuť.

Knížky nám u povídání hodně pomáhají. Myslím, že není úplně snadné k tématu nesvobody, doby komunismu a sametové revoluce v literatuře pro děti a mládež něco najít, nabízím proto náš výběr.

V naučné či populárně naučné literatuře pro děti až takový problém není. Téměř v každé alespoň zmínku najdete. Tady jsou některé z knih, které pravidelně pročítáme my. 





V beletrii už je to trochu složitější a musí se hledat, pátrat a přemýšlet, ale najde se. Tak třeba:

Čech, Pavel. A. Petrkov, 2016.
Knihy Pavla Čecha máme moc rádi. Textu v nich obvykle moc není, ale to vůbec nevadí, protože ilustrace to směle vyvažují. V téhle knížce o nesvobodě jde autor ještě do většího extrému. Tady totiž není text vůbec žádný. Resp. vyskytuje se tu pouze písmeno A. Je to příběh chlapce s číslem 21868 na rádiovce. Odehrává se ve městě, v němž jediné správné názory symbolizuje písmeno A. AAAA zní z amplionů, A je ve znaku města, na praporech, i praporcích, jimiž mávají děti, je na transparentech, ale i na každé knížce za výlohou knihkupectví, na stravenkách,…. Jenom písmeno A se učí ve školách, A proniká do moderní architektury, lidé jej skandují, jsou ho plné noviny, i vyšetření zraku probíhá pouze na velikosti písmene A. Je to vtip, hrozba, minulost, nadsázka, absurdita a hlavně všechno dohromady. Kniha beze slov, kniha mnoha lidských příběhů, komiks, jehož obrázky poskytují mnoho příležitostí ke kladení otázek i hledání odpovědí. Kniha, jejíž příběh je napínavý a končí happy endem, kniha o diktatuře písmene A. Kniha se velmi dobře hodí jako odrazový můstek pro povídání o nesvobodě.








Sís, Petr. ZEĎ. Labyrint, 2007. 
Petr Sís je další náš oblíbený autor. V téhle knížce je testu o něco víc než v té předchozí, ale milovníci ilustrací si i tady přijdou na své. Celobarevné vydání totiž kombinuje kresby, komiks a autentické obrazové deníky. Kniha malým čtenářům přibližuje léta 1948-1989, dobu komunismu a socialismu, kdy za "železnou oponou" v Československu žili, pracovali a snili obyčejní lidé. Autobiografický příběh o posedlosti hudbou a malováním, o vládě ideologie, tíze dějin a potřebě svobody. 








kol. autorů. 1989. PŘÍBĚHY ZDÍ. Host, 2010.
Tato ilustrovaná antologie, určená především dětem a mládeži, přináší deset povídek velkých evropských spisovatelů. Jsou to povídky mnohdy pohádkově laděné, plné nápaditých obrazů a fantazie. Berlínská zeď, hluboce zakořeněná v paměti několika generací, je dodnes symbolem odporu a utrpení. Ani po jejím pádu však lidé nepřestali stavět nové zdi. Méně symbolické, méně nápadné, přesto budované s obdobnou nenávistí, se strachem a bez touhy po dorozumění. Dosud nás obklopuje labyrint nesmyslných zdí, které rozdělují lidstvo z rasových pohnutek,  kvůli odlišné víře, kultuře i pro majetek. Kniha jako velké graffiti o snu, o ideálu, namířená proti intoleranci a smutné šedi zdí, je věnována novým mladým architektům. Aby již navždy namísto tupé strnulosti zdí volili  živou a tvořivou ohebnost mostů.Zastoupení autoři: Elia Barcelóová, Heinrich Böll, Andrea Camilleri, Didier Daeninckx, Max Frisch, Jiří Kratochvil, Ludmila Petruševská, Ingo Schulze, Olga Tokarczuková a Miklós Vámos.





Český, Jiří. OBRÁZKY Z MODERNÍCH ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJIN (1945–1989). Knižní klub, 2016.
Kniha navazuje na předchozí dva "obrázkové" díly. Bohatě ilustrovaný komiks provází dějinami poválečného Československa a érou totality ve všech jejích podobách. Přístupnou a srozumitelnou formou přivádí mladé čtenáře ke komplikované a proměnlivé době let 1945–1989 v Československu, která v mnohém předurčila i současný vývoj demokratické společnosti. Dospěláci zase zavzpomínají na svoje dětství a mládí.






Kosatík, Pavel. ČEŠI 1989. JAK SE STAL HAVEL PREZIDENTEM. Mladá fronta, 2015.
Pohled do nitra sametové revoluce. Po letech komunistické totality vzniká něco nového, není ale úplně jasné co. Na první jednání Občanského fóra s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem nebyl Václav Havel ještě ani připuštěn, ta další už se odehrávala s ním v čele… Kniha se příliš nezajímá o to, co se dělo přímo 17. listopadu. Zajímá se spíše o následky, jak se postupně sestavovala nová vláda, jak se vybíral nový prezident. Jedná se o 8. díl velice zajímavé devítidílné komiksové série Pavla Kosatíka pokrývající významné události z let 1918-1992. Každý z dílů ilustroval jiný ilustrátor a všechny díly určitě stojí za pozornost.







kol. autorů. JEŠTĚ JSME VE VÁLCE. Post Bellum, 2010.
Tři scenáristé. Třináct špičkových českých a slovenských výtvarníků. Třináct komiksů nakreslených podle vyprávění třinácti skutečných lidí. Třináct strhujících příběhů z válečné fronty, koncetračních táborů, komunistického kriminálu i prostředí Státní bezpečnosti. Knihu připravilo občanské sdružení Post Bellum, které zaznamenává svědectví válečných veteránů, bývalých vězňů koncentračních táborů, politických vězňů, ale i komunistů a agentů StB a mnoho dalších pamětníků totalitní doby. Doporučuji pro starší děti a všechny dospělé!


Tuhle knihu nemám momentálně doma, takže obrázky jsou z www.jestejsmevevalce.cz.



Pokud se vám nebo vašim dětem nechce o tématu číst, můžete shlédnout nějaké video. Buď autentické záběry z té doby nebo nějaký historický, animovaný nebo dokumentární film či reportáž. My máme uloženo třeba toto:
Budu moc ráda za doporučení dalších zajímavých knih a videí k tématu. Předem díky!

úterý 14. listopadu 2017

Kam… naše nejvyšší podruhé

Loni jsme se vydali na přechod Krkonoš v plné sestavě. Těšili jsme se na barevné podzimní hory, ale pár dní před odjezdem nás zaskočil sníh. Ale nevzdali jsme to! Přečíst si o tom můžete TU na blogu.




Letos se rozhodli přejít naše nejvyšší hory jen naši muži. Muži tří generací. Děda, táta a syn. A taky kamarád, nejstarší syn druhé rodiny z loňska. Začala nová tradice, dalo by se říct. :-) Namlsali se pánové před třemi týdny v Tatrách a museli znovu do hor. Tentokrát zcela zasněžených. 




Důvod, proč jsme nejeli všichni, byl prostý. Nejmenší děti nám trochu povyrostly, už se nechtějí nechat tolik nosit a samy toho ještě mnoho neujdou. A na tandemové nošení jako loni už to také není, protože obě mladší se chtějí nosit výhradně na zádech. :-)  Mužům jsme ale hory moc přáli. Myslím, že je občas třeba vydat se na čistě mužskou výpravu.






A tohle byla drsná a dobrodružná výprava se vším všudy. Spalo se sice ve vybavených horských chatách, ale ty přechody mezi nimi nebyly nic pro slabé jedince. Místy až půl metru sněhu, nevyšlapané cesty, vítr, mráz, sem tam mlha, brzy přicházející tma a poměrně dost kilometrů. Patnáctka ve sněhu zdolá i silné jedince. Nejmladšího člena výpravy bylo třeba občas trochu poponést, ale všichni to zvládli! Všechny tři generace. Vydali se ze Špindlerova mlýna přes Výrovku na Luční boudu a potom po hřebeni po hranicích na Špindlerovku. Druhý den šli ze Špindlerovky přes Martinovku na Labskou a potom přes Kotel na Dvoračky. Poslední den to prý už byla celkem nuda, pořád z konce a míň sněhu. I tak to bylo z Dvoraček přes Mísečky zpátky do Špindlu deset kilometrů.






A večer přicházel zasloužený relax.



Zprávy byly kusé, ale sem tam "něco" prosáklo. Večer se mi díky wifi na chatách a sdílení fotek navíc  automaticky stáhla do počítače bohatá fotografická dokumentace. 



Zážitky silné, vzpomínky budou jistě ještě silnější. Moc děkuji svému muži, že našim - i "cizím" :-) - dětem takové zážitky dopřává! I za cenu ztráty, mnohdy nezměrné, svého pohodlí. Obdivuji ho za to a jsem mu neskonale vděčná.