pondělí 22. května 2017

Jak na… pampelišky

Je mi jasné, že je to trochu s křížkem po funuse. Ale pampelišky se objevují celé léto, i když už ne v takovém množství, tak snad se ještě potěšíte, pokocháte a třeba i něco vyrobíte.



Miluju pampelišky! Pampeliška je skvělá bylina. Krásná i užitečná. Když na to přijde, můžete ji celou využít. K jídlu i k hraní. Je poslem jara a sluníčka. Můžete ji jíst, léčit se s ní, hrát si s ní… Smetanka lékařská, hadí mlíčí, kačinec, lucerničky, pamprlice, lví zub, kněžská koruna… to všechno je pampeliška. A já se s vámi podělím o pár tipů, které frčí u nás. Některé každý rok, některé letos poprvé…


Pampelišky jsou skvělé k jídlu. Listy používám s další listovou zeleninou a dalšími planými bylinami do salátů. Jen s lehkou italskou zálivkou (lžíce medu, lžíce citronové šťávy, dvě lžíce oleje, popř. trochu soli). Listy můžete použít třeba i do omelety. Někde se radí, že listy se mají používat jen čerstvě zjara. Nejlépe do Velikonoc, že potom zhořknou. Já radím ochutnat. A samozřejmě netrhat ty obří lupeny, ty nechat raději králíkům. :-)


Z květů jsem letos poněkolikáté dělala pampeliškový med. Teda on je to spíš sirup, i když letos tedy měl konzistenci zatím nejmedovatější. Vylepšila jsem ještě meduňkou a pomerančovou šťávou. A je to bašta a ta vůně! Zato kapary, které jsem letos z poupat pampelišky dělala poprvé, na ochutnání teprve čekají. Ale výroba je super jednoduchá.
A co kořen? Z praženého kořene se prý dá vyrobit náhražka kávy. To ale vyzkoušené nemám. Kafe nepiju, ani obyčejné ani žádné jiné. Zato detoxikační čaj zdravý pro játra vyzkoušený mám!




Pampeliška bývá sice často považována za plevel, je ale i hodnotným lékem! Květy, listy i kořen totiž obsahují spousty vitamínů a dalších prospěšných látek. Kořenu se jistě ne nadarmo říká "český ženšen". Takže nejlépe čaj z kořene a med z květů!


A s pampeliškami se dá i krásně hrát. Přiznám se, že je mi zatěžko trhat ty krásné svítící hlavičky jen tak, takže u nás pampeliškové hraní vždycky předchází vaření medu. A co tedy s nimi? Ze stonků můžete jejich "roztřepením" a ponořením do vody vytvářet různé ornamenty, zvířátka, chobotničky… Z květů i se stonky můžete holkám uplést věneček a klukům vyrobit náramkové hodinky. Nebo naopak. Nebo obojí jako u nás. :-) 






A nakonec si dejte pořádnou pampeliškovou bitvu. Když květ se stonkem chytnete hned za hlavičkou šikovně mezi palec a ukazováček, můžete palcem květ vystřelit pekelně daleko. Tak do toho! A pak? Tak rozstřílené i jinak použité květy sesbírejte do košíku, přidejte pár nově otrhaných a hurá na med. Já trhám i s dětmi. Baví je to a starší si při počítání do dvou set skvěle zopákne matiku. :-)


Na pampeliškách se také skvěle pozorují včelky, drobní broučci a jiný hmyz. A co teprve, když pampelišky odkvetou. Posílání ochmýřených semínek do světa baví snad všechny. Jojo, s pampelajdama je zábava!






Pampeliškově můžete i tvořit, není to těžké. Na prvním obrázku jen zmačkaný krepák, na druhém přání pro babičku.



A na konec jako obvykle pár všelikých pampeliškových odkazů. Těch sice najdete na webu spousty, ale já přidávám jen ty, které mám ozkoušené, nebo ty, které jsou z mých oblíbených stránek:
Nejen pampeliškové květnové aktivity venku v jiném článku tu na blogu a nejen pampeliškové hraní na webu jdeteven.cz.

Hurá na ně! Na pampelišky… :-)


sobota 13. května 2017

Kam… skály, doly, hrady Kokořínska

Tak tenhle výlet byl od počátku výzva. A to v mnoha směrech. Zvlášť pro mě, vrcholně plánovacího tvora. Měl to být výlet třídenní, ale nakonec bylo všechno jinak. Ale o tom později… Přesto jsem se rozhodla článek o výletu sepsat, třeba někoho i tak inspiruje.

Na začátku bylo pár dní před plánovaným odjezdem horlivé shánění ubytování. Zjistila jsem, že hledat ubytování na turisticky exponovaném místě a ještě k tomu o prodlouženém víkendu a pár dní předem je poněkud… ehm, pošetilé. Obeslala jsem asi dvanáct ubytovacích zařízení, skládala, jestli pojedeme z pátku do neděle nebo ze soboty do pondělí, podle toho jak to vyjde. A nakonec to vyšlo. Sice ne zcela podle našich představ, protože původně jsme chtěli postupně obejít celé Kokořínsko. Po žluté z Mšena a potom po červené přes Ráj a Kokořín zpět do Mšena. Ale co už, hlavně, že jedem!


Kam se chceme asi tak nějak podívat, jsme měli v hlavě sesumírované. "Trasy" výletů jsme tvořili za pochodu. Trasy jsou schválně v uvozovkách, protože s dětmi osm, dva a půl let a jeden rok jsme na túry a jejich plánování dopředu spíše rezignovali, protože obvykle nevyjde nic z naplánovaného.


První den jsme přijeli kolem poledne a hned jsme vyrazili na hrad Kokořín. Prozíravě jsme zaparkovali na parkovišti hned pod Kokořínem, takže na samotný hrad to nebylo daleko. Kousek se jde po červené po silnici, potom doporučuji odbočit na modrou a jít po "přírodních" schodech z kulánů. Je to větší adrenalin a pro děti větší zábava než šlapání po silnici. Na hradě jste za chviličku a do hradu můžete vstoupit buď postranní brankou nebo hrad obejít a jít hlavní vstupní bránou. My jsme šli hlavní bránou a dobře jsme udělali. Vstup po skále a přes dřevěný most je totiž opět větší zábava. Na hradech a zámcích (pokud už na nějaké zavítáme) se obvykle spokojíme s prohlídkou zahrady či nádvoří. Šetříme nervy své i svých dětí. :-) Ani na Kokoříně jsme se nevydali na skoro hodinovou prohlídku hradu a raději se za pár peněz vydrápali na hradní věž. Rozhled je úžasný, zážitek nedocenitelný.  Všichni spokojeni. Při zpáteční cestě jsme se ještě koukli z Máchovy vyhlídky a dva starší si polezli po skále hned pod hradem. To byl zřejmě nejlepší zážitek z celé návštěvy hradu. Syn se střídavě ztrácel ve skalní průrvě a objevoval vysoko nad našimi hlavami… A pak vymýšlejte program. :-)





V Kokořínském dole je všechno blízko. Takže naše ubytování pro tento den bylo na dosah. Penzion Malba je od hradu kousek a naše chatička Milčinka jen o kousek dál. Tohle ubytování byla opravdu výhra a určitě jsme tam nebyli naposledy. Chatka o jedné místnosti se spacím patrem, vybavenou kuchyní, krbem. Uprostřed lesa a přesto kousek od hlavní silnice, na břehu mizící a znovu se objevující Pšovky, se skalami hned za zády. Co víc si přát! Možná jen to, aby měli volno víc než jen tu jednu noc. 



Po vybalení věcí jsme ještě vyrazili na výlet číslo dvě. Opět žádné velké kilometry. Po červené, která vede kolem naší chaty, na Pokličky. Cestou míjíme mnoho skal a dokonce i skalní byt. Opravdu to není daleko a přímo k Pokličkám vedou opět lezecky atraktivní schody. A kdo neviděl Pokličky, nebyl na Kokořínsku! :-) Kousek od chatky se dá realizovat i krátký výšlap po zelené k jeskyni a skalnímu hradu Nedamy. To už my ale nedali, neb malí turistové stávkovali.



Druhý den jsme se přesunuli do luxusního (ovšem také pěkně drahého) hotelu Kokořín, leč nikde jinde neměli volno a my si přáli ještě dva dny zůstat. V plánu jsme měli krátký okruh po nejbližších skalách a také jsme na něj vyrazili, ale po asi dvou kilometrech jsme to museli vzdát. Dva nejmladší nebyli naladěni na nic, natož na nějaké túrování. Vrátili jsme se do hotelu a zjistili jsme, že nejmladší z ničeho nic nedošplapuje na jednu nohu (zatím chodí jen kolem nábytku) a když na ni došlápne velmi, velmi brečí. Co s tím? Žádné jiné viditelné příznaky jakékoliv choroby neměl, žádná horečka, otoky, s nohama si nechal celkem bez problému cvičit, jen došlápnout nemohl. Několik hodin jsme čekali, jestli se situace nezlepší a plánovali jsme případnou změnu programu. Chtěli jsme se vydat na rozhlednu na Vrátenské hoře u Nosálova a na bezplatné dětské hřiště Vrchbělá pod Bezdězem. Obojí v celkem krátké dojezdové vzdálenosti. Ale noha se nelepšila, nakonec nám to nedalo, sbalili jsme a rozhodli jsme se pobyt ukončit a jet domů a na pohotovost. Luxusu hotelu s prosklenými koupelnami na pokojích jsme si tedy moc neužili. :-) A diagnoza? Juvenilní chronická artritida. Slyšeli jsme poprvé, prý u miminek nic až tak neobvyklého a nic děsivého. Uff.

Zpátky na Kokořínsko už jsme nejeli, přeci jen to jsou od nás skoro tři hodiny cesty a přijeli bychom v noci. Udělali jsme si dva fajn výletové dny u nás v okolí. Ale o tom někdy příště.

Pro doplnění bych měla ještě dodat, že třetí den jsme měli v plánu dojet do Mšena a projít si po žluté okruh Cinibulkovy stezky. Máťa se moc těšil na dětmi oblíbení Prolezovačky a Bludiště, takže se tam určitě ještě vrátíme.

Pokud máte chuť si na pár dní na Kokořínsko také vyrazit, třeba vám přijde vhod několik tipů na  webové stránky.

A ještě souhrn všeho možného ubytování ve výše zmiňované oblasti, které jsem e-mailem obeslala. Téměř ze všech ubytovacích zařízení mi odpověděli obratem, popř. do druhého dne ráno. A to i přesto, že neměli volno. Seznem ubytování je poskládán podle plánu našeho původního "přechodu" - tj. Mšeno - Ráj - Kokořínský důl - Mšeno.

Pokud vyrazíte na Kokořínsko, ať se vám tam líbí jako nám! A hlavně žádné nesnáze! :-)

pondělí 1. května 2017

Co venku… v květnu

Máj, lásky čas… Mokrý máj, v stodole ráj. Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji… 
Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, až přijde máj, vyjdeme v háj

No, tak já teda hlasuju pro tu lásku a pro ten háj. Mokra už bylo myslím v dubnu víc než dost. S láskou do přírody. A nejen 1. května, kdy je to téměř povinné. :-)
Co venku s dětmi v květnu?
  • 1. května se nezapomeňte políbit pod rozkvetlou třešní!
  • Uspořádejte venku s rodinou nebo přáteli jarní zelený piknik. V květnu už je většinou teplo a slunečno, tak hurá hodovat na deku. Spoustu tipů jak na to a ještě něco navíc najdete třeba v článku na webu jdeteven.cz
  • Na květnových procházkách nás často přepadne májový deštík. Skvělá příležitost k pozorování nejrůznější havěti. Po dešti totiž i přímo na chodníky vylézají ti, které jinak za sucha těžko zahlédnete. Vrhněte se s dětmi na pozorování slimáků, hlemýžďů a žížal, kteří se vám ve vlhku budou přímo "motat" pod nohama. Můžete také snadno pozorovat jejich cestičky.
  • V neděli 14. května slavíme Den matek. Vyrobte pro babičky a maminky přání třeba z vylisovaných bylin a květinek. A nebo můžete přáníčko barevnými květinkami přímo nakreslit! Natrhané barevné květiny přitiskněte na čtvrtku a malujte přímo jimi. Sytost barvy bude záležet na tom, jak moc přitlačíte.
  • Baštěte "divokou" zeleninu. Nebo si z ní připravte něco dobrého, třeba salát nebo polévku. Z hledání jedlých bylinek se také může stát skvělá detektivní hra pro děti. Více o všem kolem zelených bylinek najdete v článku na blogu. Dobrou chuť!
  • Na rozkvetlé louce můžete pozorovat nejkrásnější zástupce hmyzu. Rozběhněte se za motýly, abyste je mohli pozorovat co nejdéle i za letu. Při motýlové honičce ale pozor, nechytat!
  • V květnu krásně kvete a omamně voní spousta keřů a stromů. Některé z nich mají i velmi neobvyklá květenství. Vypravte se za vůní. Třeba za krásnými svícny jírovců, omamnou vůní hroznů květů akátu, voňavou střemchou, šeříky… Pod mnoha stromy, i těmi ovocnými, je v květnu jakoby nasněženo. A k tomu ten koncert bzučících včel, když si stoupnete blízko ke stromu!
  • Žlutých sluníček je v květnu na zemi ještě víc než v dubnu. Nechte se zlákat jásavými hlavičkami pampelišek a upleťte si královskou korunu - věneček. A nebo pampelišky nasbírejte na sirup. Nerozkvetlá poupata lze také zavařit jako kapary. Vlastně se dá zkonzumovat skoro celá rostlina. A navíc je pampeliška potěcha pro oko. A také se na ní dá pozorovat spoustu drobných živočichů. Skvělá rostlina!
  • Pozorujte kůru stromů. Každý druh má jinou kůru. Hladká, zvrásněná, šupinková, jakoby rozrytá… Zkoumejte ji rukama a potom si udělejte frotáž kůry. Položte na kůru kus papíru, pevně ho držte a přejíždějte přes něj voskovkou položenou na plocho. Struktura kůry krásně vystoupí. Poznáte z kterého stromu je která kůra ještě i doma?
  • Vydejte se na výpravu k rybníku. Nejprve můžete hledat a zkoumat malé pulce. A později se za teplého a slunného počasí těšit přes den z žabího koncertu.
  • Květen je doba hnízdění ptáků. Zkuste si sami vyzkoušet, jakou dá obrovskou práci hnízdo postavit. Co všechno k tomu budete potřebovat? Inspiraci můžete načerpat opět na webu jdeteven.cz.
  • Pozorujte kvetoucí květiny. Třeba tulipány jsou k tomuto účelu ideální. Krásně uvidíte bliznu i tyčinky a na prašnících lze lupou pozorovat i jednotlivá pylová zrna. Na některých květinách jistě uvidíte i včely či čmeláky.
  • Udělejte ze sebe záchranáře a zachraňujte hmyz z různých vodních nádržek. Na zahradě v sudu či bazéncích se často topí včely, můry, berušky, vosičky… Podejte jim stéblo či větvičku, hmyz na ni naleze a vy ho můžete opatrně přenést i s větvičkou na suché místo.Drobné hmyzáky potom můžete i pozorovat. O pozorování hmyzu si můžete přečíst v článku tu, je tu i článek o hmyzích knížkách.
  • K květnu se dá také sbírat a sušit mnoho léčivých bylinek. Vydejte se s dětmi třeba na sběr kopřivy, smetanky, jitrocelu, bezu, kontryhelu nebo lípy. Sušte na léčivé čaje, vyrábějte sirupy a tinktury. Nebo si o bylinkách čtěte v knížkách. Třeba i venku.

A nebo prostě vyrazte ven jen tak a užívejte! Krásný květen!


středa 26. dubna 2017

Jak na… vaření s plevely a bylinkami

Miluju jaro! Teda ne, že bych zbytek roku ráda neměla. Mám vlastně ráda všechna roční období, každé má něco do sebe. Ale to jaro! První hřejivé sluníčko, první kvítka, první zelená… A o tu tady jde hlavně! První zelené lístky. A jedlé k tomu. Já totiž dost ráda vařím. A úplně nejradši zrovna na jaře. Z prvních lístků a první zeleniny. Všechno je křehké, čerstvé, dobré a často i svěže zelené. A navíc se to dá jíst rovnou. Ani nijak vařit se to moc nemusí. Můžete to trhat rovnou ze záhonu. A nebo z trávníku, protože na jaře jsou nejlepší plevele. Obecně se jim tak říká, ale jsou to vlastně jedlé byliny (často i květiny) všeho druhu.  Plné vitamínů A moc dobré! A chutnaji i dětem. Tak šup se ven napást. :-)

Ale pozor, všeho s mírou, ať se zase "zeleně" nepřiotrávíte. Zvlášť pokud nejste moc zvyklí. A že trhat jen na čistých místech a jen mladé zelené lístky a jen to, co určitě poznáte, asi není třeba psát. :-)


Bršlice kozí noha, ptačinec žabinec, šťavel kyselý (na ten pozor, toho jen trošku!), a k tomu pažitka a lístky a kvítky violky vonné - fialky a kopřiva dvoudomá.

Pokud byste přeci jen něco trochu sofistikovanějšího než rovnou s tím do pusy, napíšu vám, co my obvykle vaříme a moc nám chutná a kde hledáme recepty. Proč my? Protože děti se moc rádi přidávají a připravují a vaří se mnou. A taky sbírají. Rovnou do pusy i do misky. Sběr je totiž takové detektivní pátrání. Jasně, pažitku nebo petrželku najdeme obvykle na záhonu na stejném místě. Ani česnek medvědí nebo naťová cibulka se nám nikam nestěhují, ale taková bršlice, kopřiva, kontryhel? Ty jsou pořád někde jinde a vystrkují na nás zelené růžky z různých koutů zahrady. A co teprv ptačinec žabinec. Ten občas vylézá i tam, kde by ani nemusel. :-)

A jakže ty různé byliny poznáme? Různých atlasů rostlin máme celkem hodně, ale nejvíc se nám osvědčil malý skládací knižní vějířek Užitečné plevele z Lipky. Skladný, přehledný, nezabere moc místa a stručné informace jsou úplně dostačující. Koupíte tu.



A podle čeho vaříme? No, většinou tak nějak z hlavy, podle toho, co mi někde přeletí přes nos, co jsem někde viděla, četla, zaslechla… Ale protože jsme rodina knihomolů, knížek o jedlých bylinách a o tom, co z nich připravit či ukuchtit, máme taky dost. Tady pár pro inspiraci. Ve většině je  základní info o dané bylině a k tomu více či méně receptů. Doporučuji blíže prozkoumat třeba v knihovně či knihkupectví, která vám bude nejvíce vyhovovat.


Já asi nejčastěji používám knihu Vaříme z přírody a Bylinky pro děti a maminky.

Nějaké recepty na "zelené" vaření najdete i v několika dalších kuchařkách. Já mám oblíbené tyto.


Bio kuchařka vyšla nedávno v novém vydání, Kuchařky ze Svatojánu jsou tři díly a Receptů z farmářského trhu dva díly.

Publikací se zelenými recepty je tedy mnoho a mnoho. Spoustu toho najdete i na webu. Takže já žádné další konkrétní recepty přidávat nebudu, jen spíš pár tipů, kde, jak a v čem jíme "ty plevele" my.

Úplně nejlepší je si natrhat je rovnou do pusy. Čerstvé, křupavé, ještě orosené… Ale je mi jasné, že na to úplně každý není. Tak zkuste přidat nějaké lístečky nebo kvítky do čerstvého salátu. A můžete dávkovat po troškách. Doplňte bylinkami třeba salát z rukoly, polníčku nebo ledového salátu. Naše oblíbená kombinace je půlka malého nakrájeného ledového salátu, dvě hrsti natrhané rukoly (děti samotnou rukolu moc nemusí, připadá jim hořká, proto kombinuji) a hrst nebo dvě hrsti nakrájených zelených lístků (bršlice, ptačinec, kontryhel, jahodové lístky, lístky sedmikrásky a fialky, lístky pampelišky… prostě co najdete). K tomu dělám klasickou lehkou italskou zálivku ze lžíce medu, lžíce citronové šťávy, dvou lžic olivového oleje a trochy soli. Podle chuti můžete přidat i hořčici, majonézu nedoporučuji, salát by zbytečně "ztěžkl". A můžete podávat rovnou tak. Nebo přidáte to, na co máte chuť. Třeba na hrubo nastrouhanou mrkev, ředkvičky a vařená vajíčka, nivu a hrušku, hroznové víno a parmazán, vlašské ořechy nebo mandlové hoblinky, ananas, opražená slunečnicová semínka, opečené kostičky chleba… Vybírejte také podle ročního období, v kterém salát připravujete. A doporučuji nepřidávat více než dvě suroviny, abyste neměli jarní salát příliš chuťově přeplácaný. A navrch samozřejmě nějaká kvítka! Sedmikráska, fialka, v létě pak divizna, měsíček, lichořeřišnice, květy pažitky, možností se spousta a vypadá to krásně.


Kopřiva dvoudomá, ptačinec žabinec, sedmikráska chudobka, pažitka, listy smetanky lékařské - pampelišky, bršlice kozí noha - vše březnové, čerstvě rašící.
Violka vonná - fialka, salát s vejci a ředkvičkami, zapečený chléb se sýrem a kopřivami, bylinková omeleta, listy jahodníku, zeleninová polévka s jáhlami, bylinkové karbanátky, salát s mrkví a ředkvičkami, kontryhel obecný.

Dál nám moc chutnají zelené polévky. Základ dělám vždy podobně, hlavně aby to byla rychlovka. Na olivovém oleji nechám zesklovatět cibulku, přidám nahrubo nakrájenou kořenovou zeleninu (podle toho, co zrovna doma mám) a nechám chviličku osmahnout, zaliju vývarem a asi 10 minut vařím. Pak přidám nakrájené zelené bylinky (k výčtu výše můžete přidat ještě kopřivu - tu je totiž lepší alespoň spařit horkou vodou, proto se do salátů nehodí, řebříček, petrželku, libeček…) a dvě minutky povařím. Základ je hotov a zase záleží na tom, na co máte chuť. Můžete si jako zavářku připravit jáhly, klasické nudličky, omeletové nudle s bylinkami nebo rýži. Tyhle věci vařím zvlášť a přidávám je až do hotové polévky, popř. využiju toho, co zbylo z minulého dne. Do polévky můžete též jen tak rozkvedlat vajíčko nebo třeba zavařit drožďové nočky. A pokaždé to bude jiná polévka. Pokud ji chcete hustou a vydatnější, přidejte na začátku ke strouhané zelenině propláchnuté ovesné vločky nebo pohankovou lámanku. Osolit a okořenit podle chuti a navrch zase nějaká ta kvítka a lístečky na ozdobu, výborná je nakrájená pažitka.


Lučinová pomazánka, salát, bramborová kopřivačka, sedmikráska chudobka, špenátovo-kopřivová polévka, smetanka lékařská - pampeliška, závin z listového těsta s vajíčkem, kopřivami a balkánským sýrem, zeleninová polévka s drožďovými nočky, jarní nádivka s kopřivami.

A co dalšího? Bylinky se dají přidat opravdu skoro do všeho. Nejlepší je samozřejmě žádná nebo jen krátká tepelná úprava, ale nic nebrání tomu, přidat bylinky třeba do ovesných či pohankových karbanátků (mohou být samozřejmě i s mletým masem či nastrouhaným uzeným tofu ;-) ), vaječné omelety, zapéct si chleba se sýrem a kopřivami, udělat si rizoto s hráškem a nudličkami z bylinkových omelet, přidat bylinky do jarní velikonoční nádivky, francouzských brambor, upéct kopřivový závin z listového těsta, udělat si pesto z medvědího česneku a dát si ho s těstovinami… A nebo si je nasypat jen tak na chleba nebo přimíchat do pomazánky. Možností je moc. A jedna lepší než druhá. :-)


Těstoviny s pestem z medvědího česneku a salát k tomu.

A nejlepší z toho všeho je, že spoustu z toho můžete dělat přímo venku, třeba na zahradě. My už jsme letos první jarní zelený piknik na zahradě stihli. Já vím, že zrovna teď to venku na venkovní piknikování nevypadá, ale ono to přijde! A pak si společně s dětmi můžete připravit jednoduché menu přímo na zahradě. My jsme si udělali čerstvý salát, domácí lučinovou pomazánku a sýrové kuličky. Děti se postaraly o sběr a skoro tříletá i vydatně pomáhala s přípravou občerstvení přímo venku. Stříhala, krájela, míchala, koulela...
Na salát je recept výše. Domácí lučinu vyrábím smícháním velkého bio jogurtu se zakysanou smetanou, osolím a nechám okapat před plátýnko v cedníku přes noc v lednici. A pak už se to jen dochutí a přidá vše možné zelené. A šup s tím na chleba. Sýrové kuličky byla čistá improvizace. Trochu změklého másla, osolit a přidat na jemno nastrouhané sýry, které vám zbyly v lednici, můžete přidat i trochu té lučiny, nedrží-li vám to pohromadě. Nechat trochu ztuhnout v lednici a pak válet kuličky a obalovat v nakrájené pažitce. Zvládnout dělat i děti! :-) Ještě jsme měli zapečené francouzské brambory s hromadou zeleného a k pití kopřivový čaj. Parádní piknik!







A my vám přejeme dobrou chuť. Venku a ze surovin z venku. Nejen. :-)
Mějte se jarně a na závěr pár osvědčených tipů na zajímavé stránky se "zelenými" recepty:
A máte-li vy něco oblíbeného zeleného k svědku, sem s tím!

pondělí 24. dubna 2017

Co číst… bylinky a spol.

Mám bylinky moc ráda. Nejen ty léčivé, ale i ty plané jedlé (tzv. jedlé plevele). A na zahradě jich máme celkem dost. A rádi sbíráme, někdy přímo i sklízíme, ochutnáváme, jíme, vaříme z nich (o tom je samostatný článek na blogu) a léčíme se pomocí nich. Já i děti. Ta teď skoro tříletá pomáhá už od malička. A snad ještě chvilku bude. Protože ten osmiletý sice taky občas ještě lístky a květy sbírá, ale ještě raději je pojídá. A tomu ročnímu je to zatím spíše šumák. I když se zdá, že i z něj bude zdatný pojídač zelených bylin. A snad i sběrač. :-)



Bylinky nejen rádi sbíráme a jíme, ale také si o nich moc rádi čteme. A tak pro vás mám tentokrát pár tipů na dětské knížky o léčivých bylinkách a dalších jedlých rostlinách. A dvě o rostlinách obecně. Ale i ty jsou dětské a plné příběhů i zajímavých informací. A jedna naučno-léčivá pro děti a maminky navrch!



Václavková, Tereza. Jůlinka z jedlé zahrádky. Praha : Verzone, 2013. Nestr.
Nejprve knížka pro úplně nejmenší o tom, jak si jednoduše udělat v okrasné zahradě s anglickým trávníkem kout plný květin, jedlých rostlin a taky hmyzáků a dalších užitečných tvorů. A o tom, že to zvládnou i děti. Malá Jůlinka si totiž sama uprostřed okrasné zahrady vytvoří úrodnou džungli plnou spokojených brouků, zvířátek a rostlinek legračních názvů. Je to místo plné života, kam sekačka na trávu rozhodně nesmí. Její zvířecí kamarádi jí za odměnu přinesou semínka a Jůlinka zjistí, že zahrada může nabídnout hojnost i jí a tatínkovi s maminkou. Tato knížka může inspirovat dospělé i děti k ohleduplnému zahradničení. Děti se naučí nejen rozeznávat běžné druhy rostlin, ale poodhalí také léčivé kouzlo tradičních bylin i přehlížených plevelů, které rostou snad na každé zahradě. V Jůlinčině zápisníku pak najdou několik nenáročných užitečných receptů na lektvary, které si mohou samy připravit. Na předsádkách je ještě ilustrovaný přehled semínek a samotných rostlinek, s kterými se děti v knížce seznámí. Tuhle knížku máme opravdu rádi a doporučujeme!






Krolupperová, Daniela. Jde sem lesem. Ilustrace Eva Chupíková. Praha : Portál, 2016. 86 s.
Tohle je vlastně knížka s pohádkovým příběhem a herbář v jednom.  Knížka plná lesních panenek, skřítků a dobrodružství a taky o tom, jak by se děti měly chovat v lese, aby jim lesní skřet nenastavil bludný kořen. Příběh je o celkem obyčejném klukovi Toníkovi z velkoměsta, který má strávit prázdniny u babičky na vesnici u lesa. Není z toho úplně nadšený. Po pravdě je z toho dost otrávený. Babička má totiž jen starou televizi a žádný internet, neví, co je to tablet nebo Xbox a celkově je nějaká "zastaralá". Nakonec ale zvítězí dětská fantazie a hravost, Toník prožije s babičkou neobyčejné prázdniny plné pohádkových postav, zbloudilých duchů rytířů, léčivých bylin a hlavně obrovské napínavé lesní dobrodružství. Na začátku každého z příběhů autorka a ilustrátorka představí jednu léčivou bylinu, která se posléze v příběhu objeví, skřítkové ukáží Toníkovi její léčivé schopnosti, dozvíme se také, kde roste a jak se používá a na konci každé kapitoly je malý kvíz, na kterém si malý čtenáři mohou procvičit, co si o bylince zapamatovali. Celý příběh doplňují nádherné ilustrace Evy Chupíkové.
A pokud se vám příběh zalíbí, doporučujeme od stejných autorek ještě Zákeřné keře, Rybí sliby nebo Mizící hmyzíky. (více o knize Mizící hmyzíci v článku na blogu)






Kovač, Polonca. Byliny malé čarodějky. Ilustrace Ančka Gošniková Godecová. Praha : Slovart, 2015. 71 s.
Malá čarodějka Lenka létá na zubním kartáčku a zná bylinky jako nikdo jiný. Přistěhuje se do lípy k jedné myší rodince a k dalším zvířátkům a zasvěcuje je, hlavně myšáčka Lolka a jeho sestřičku Loliku, do tajů apatykářského umění. Knížka je rozdělená na krátké jednostránkové kapitoly, které jsou vždy jednotlivě zaměřené na konkrétní bylinku, její využití a příběh, který s ním hlavní hrdinové zažijí. Těšit se můžete třeba na příběh o arnice, břečťanu, kopřivě, podbělu, mateřídoušce, pampelišce, levanduli a mnohých dalších bylinkách (celkem je jich v knížce představeno 34). Na konci příběhu je vždy jeden snadný recept (pokud máte chuť ho vyzkoušet, doporučuji dohledat si další informace) a ke každému je krásná ilustrace. Příběhy jsou úsměvné, ze života a se spoustou malých zvířecích kamarádů, takže malí čtenáři se nejen poučí, ale i pobaví.






Hroníková, Linda. Pohádky a hry s bylinkami : pohádky, recepty, návody, náměty, úkoly, básničky, hádanky. Ilustrace Jitka Tláskalová. Olomouc : Rubico, 2008. 94 s.
S knížkou budou pracovat asi více dospělí, kteří mohou k bylinkám pomocí knížky vystavět celou pohádkově-naučnou lekci. Společně s dětmi se mohou vypravit do tajuplného světa rostlin v 11 pohádkových příbězích. Ke každé z bylinek je kromě pohádkového příběhu i mnoho praktických rad a tipů, jak s rostlinkou "čarovat" a k čemu se dá použít. Třeba návod na přípravu královské lázně z voňavé mateřídoušky nebo na výrobu meduňkového medvídka. A také spousta úkolů, křížovek, doplňovaček, hádanek a otázek pro zvídavé čtenáře, které bylinkové pohádky doplňují. Jednotlivé kapitoly jsou o bylinkách: kopřiva, mateřídouška, růže, meduňka, pampeliška, heřmánek, vlaštovičník, slunečnice, leknín, měsíček, šanta kočičí. Pokud si chcete s dětmi o bylinkách více povídat a zároveň si i pohrát, vřele vám tenhle nápadník doporučuji.





Vladislav, Jan. Proměny : legendy o stromech a květinách. Ilustrace Zdena Krejčová. Praha : Malvern, 2016. 192 s.
Knížka obsahuje nesmírně bohatou a pestrou škálu příběhů z různých národů a kultur, spojených jediným tématem - stromy a květiny. A jsou tu kratičké texty plné podobenství, pohádky i dlouhé dobrodružné příběhy či pověsti. A i pár léčivých a jedlých bylinek tu mezi tou spoustou zeleně najdete. Autor vypráví velmi čtivě a pro dětského čtenáře přitažlivě rozmanité děje, v nichž vždy nějak vystupují, jednají a do děje zasahují stromy a květiny. Častým motivem bájí a pověstí je osvobození bytosti zakleté v rostlině nebo vysvětlení původu dané rostliny.Odkud se bere len, pelyněk nebo konvalinky? Kdo začal první vařit pivo a vyrábět víno? A ve kterých rostlinách hledat zakleté ženy, které se po osvobození stanou věrnými a milujícími manželkami? Čtenář pozná, co se vypráví nejen v Evropě, ale i mezi indiány nebo třeba až ve vzdáleném Japonsku. Z Flander k nám dorazila i zde převyprávěná pověst o králi Gambrinovi, vynálezci piva, z Mongolska pohádka o Přesličce, z Afriky pochází vyprávění o původu veškerého ovoce. Je toho moc… a z různých koutů světa. Určitě si přečtěte!





Dvořák, Jiří. Rostlinopis. Ilustrace Alžběta Skálová. Praha : Baobab, 2012. 68 s.
Knížka o rostlinách všeho druhu od A do Z, tedy od akácie po žito. Ovšem suchou teorii nečekejte, ta má do téhle naučně-beletristicko-výtvarné knížky vstup přísně zakázán. 
Tahle knížka totiž pojednává o světě rostlin zábavnou a čtivou formou, navíc ve vynikajícím výtvarném zpracování Alžběty Skálové. Je plná básniček, příběhů, zajímavostí, ale i veselých a poetických obrázků či komiksových stripů. A pokud myslíte, že nějaké "odborné" informace jsou třeba, nebojte, skoro u každé rostliny jsou formou odpovědi na tzv. "dobrou otázku" uvedena skutečná přírodopisná fakta. A na webu nakladatelství si navíc můžete stáhnout skvělé pracovní listy, které pomohou zúročit znalosti četbou knihy - víceméně mimoděk, při hře - načerpané. Rostlinopis každým obrázkem a každou větou potvrzuje, že svět přírody je především světem fantazie! A my vřele doporučujeme, stejně jako autorovu podobně koncipovanou knihu Havětník. (více o knize v článku na blogu)





Staňková-Kröhnová, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky : praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. Praha : Grada, 2009. 263 s.
Knížka je sice více naučná a určená pro všechny maminky, které chtějí používat dostupné přírodní prostředky pro zdraví své a svých dětí, ale na své si občas přijdou i děti. Knížka je hodně přehledná a hlavně srozumitelná. Zaměřuje se především na využití fytoterapie a zdravé přírodní stravy. Vychází z lidových tradic, nabízí zdravé recepty a nápady na využití rostlin při tvoření s dětmi. Ke každé rostlině (rozděleno podle doby sběru na čtyři roční období) jsou vždy čtyři strany, které obsahují základní informace o rostlině a jejím využití při léčení, tipy na čaje, odvary, masti a tinktury, informace o sběru a pěstování, několik kuchařských receptů a v neposlední řadě informaci o sběru či tvoření s dětmi. Takže jako doplněk z jiným dětským knihám vřele doporučuji.






A na závěr ještě pár materiálů ke stažení o rostlinách a bylinách: 

Voňavé, lahodné a chutné čtení přejeme. A taky sbírání, ochutnávání… 
A pokud máte tip na nějakou další bylinkovou knížku pro děti, budu moc ráda za doplnění.